Hlávkův most

Už v druhé polovině 19. století spojoval Prahu s Bubny dřevěný pilotový most, jehož výstavba se ukázala žádoucí po obnově Helmovského jezu po povodni z 28. února 1784. Tento starý most, překračující řeku výše proti proudu, nebyl po další povodni roku 1872 obnoven a jeho zbytky v roce 1899 rozebrala firma tesařského mistra Antonína Kubeše, aby uvolnil místo pro nový most. Ten měl nahradit přívoz mezi ostrovem Štvanicí a Bubny. Uvažovalo se o něm již od roku 1892, kdy inženýr Jiří Soukup začal postupně navrhovat nejrůznější řešení. Přípravy uspíšilo zřízení nových městských jatek na holešovické straně Vltavy. Pro zlepšení jejich dostupnosti nechala pražská obec zřídit provizorní dřevěný most (tzv. jateční dřevěné provizorium). Zprvu (1892) se sice uvažovalo o výstavbě železného mostu, ale v roce 1898 převážily názory, že postačí dřevěné provizorium s použitím zbytků staršího pilotového mostu. I když variantu železného obloukového mostu na jaře 1899 schválilo místodržitelství, nakonec byl, přes protesty prof. Alberta Vojtěcha Velflíka, v prosinci 1899 přijat návrh dřevěného provizoria, jehož projekt vypracoval inženýr Rudolf Kaplan. Vzápětí bylo vypsáno výběrové řízení s tím, že most bude dostavěn do konce následujícího roku 1900. Dne 16. února 1900 byla akceptována nabídka tesaře Antonína Kubeše. Práce začaly 29. března. Po dostavbě před koncem roku 1900 proběhly 12. prosince zátěžové zkoušky, které dopadly „nad očekávání dobře“, a byla udělena pochvala projektu Ing. Rudolfa Kaplana i poděkování tesaři Kubešovi. Most byl uveden do provozu 15. prosince 1900.
Všeobecné přesvědčení o nouzovém řešení a dočasnosti dřevěného mostu, umocněné jeho poškozením ledem 5. února 1909, vedlo k pokračování příprav nové trvalé konstrukce. Část přemostění mezi Novým Městem a Štvanicí zanedlouho nahradil 96 m dlouhý most s kamennými pilíři a nízkými železnými oblouky, obdobnými jako u Čechova mostu. Jeho architektonickou koncepci z roku 1907 řešil II. odbor stavebního úřadu královského hlavního města Prahy, tehdy vedený architektem Mečislavem Petrů. Realizace proběhla zásluhou mostárenské firmy bratří Prášilů v letech 1908–1910, pilíře vybudovala firma Kapsa & Müller, zátěžové zkoušky proběhly 31. ledna 1910 a most byl otevřen 2. února téhož roku.
Následně byl v letech 1910 a 1911 mezi ostrovem Štvanicí a Holešovicemi sklenut firmou Karla Herzána podle plánů architekta Pavla Janáka a konstruktéra Františka Mencla první betonový most přes Vltavu. František Mencl, přednosta mostního odboru ve stavebním úřadu pražského magistrátu, tak začal naplňovat svou koncepci čtyř nových pražských mostů obloukové konstrukce, ale různého architektonického řešení. Stavělo se od 2. dubna 1910 do 2. října 1911, zátěžové zkoušky se uskutečnily 3.–6. února 1912 a následně byl most uveden do provozu.
Hlávkův most měl původně dvě části – nad vltavským ramenem o třech obloucích o světlosti 36, 39 a 36 m a nad Štvanicí o čtyřech menších obloucích o světlosti 17,85 m. Oblouky byly provedeny jako trojkloubové z dusaného prostého betonu, zejména proto, že řeku a plavební kanál překonávají v šikmém úhlu. Jejich tvar je určen křivkou statického zatížení. Oblouky nad řekou mají nad pilíři odlehčovací klenbičky, které však na pevném podloží nebyly statickou nutností a sledovaly spíše architektonický záměr. Janákova první důležitá pražská realizace, na níž začal pracovat v dubnu 1909, je pojata v duchu wagnerovské moderny, jak upozornil například již Oldřich Starý. Ve velké míře užívá geometricky dekorovaných ploch pohledového betonu. Hlavním prvkem výzdoby mostu jsou dvě sousoší Jana Štursy, Práce a Humanita, umístěné u holešovického ústí (dnešní pozici zaujímají od roku 1983, kdy došlo k rekonstrukci prostoru holešovické paty mostu v souvislosti s nešťastnou stavbou páteřní komunikace tzv. základního komunikačního systému Prahy, která poškodila původní urbanistické vztahy). Pavel Janák pro obě sousoší v roce 1911 navrhl pilíře ve tvaru komolých jehlanů obsahujících uvnitř kiosky, řešené již kubisticky. Reliéfy mužských a ženských aktů nad pilíři v pevninské části mostu, tesané původně přímo do povrchové vrstvy betonu, jsou dílem Ladislava Kofránka (na návodní straně), na protilehlé straně vytvořil reliéfy mužských aktů Sen, Rozvaha, Práce a Díkuvzdání Bohumil Kafka. Celé úpravě měl vévodit monumentální pomník architekta a mecenáše Josefa Hlávky, po němž most dostal jméno, se sochou v nadživotní velikosti od sochaře Josefa Mařatky. Hlávkův památník měl být původně umístěn při nájezdu na most z ostrova Štvanice, k realizaci však nikdy nedošlo. Těleso mostu dále ozdobily medailony dvanácti reprezentantů pražské obce, kteří se podíleli na stavbě mostu, přičemž portréty projektantů arch. Janáka a Ing. Mencla byly opomenuty. Teprve v roce 1984 byl do předmostí vsazen kruhový reliéf z dusaného betonu s portrétem Pavla Janáka. Medailony zavěšené v obloucích provedli sochaři Josef Mařatka a Otto Gutfreund. Ve směru od Holešovic (na povodní straně) je zobrazen stavitel Josef Kandert od J. Mařatky, stavební rada Ing. Karel Vlček od O. Gutfreunda, stavitel a radní Ing. František Zvěřina od O. Gutfreunda, dodatečně osazený Pavel Janák od Františka Häckela (nahradil silně poškozenou podobiznu arch. Viléma Bukovského od O. Gutfreunda), dále Josef Hlávka od F. Häckela (nahradil stavitele Jana Seiferta od J. Mařatky) a primátor JUDr. Tomáš Černý od O. Gutfreunda. Na návodní straně jsou zpodobeni starosta Karel Groš od J. Mařatky, primátor JUDr. Vladimír Srb, starosta JUDr. Jan Podlipný, primátor arch. Čeněk Gregor a JUDr. Jindřich Šolc, všichni od O. Gutfreunda, a nakonec lékárník a mecenáš Václav Kasalický od J. Mařatky.
Železná oblouková část mostu mezi Novým Městem a Štvanicí zanikla při novodobé rekonstrukci realizované v letech 1958–1962 podle projektu architekta Stanislava Hubičky. S přípravou rekonstrukce se započalo již v roce 1956 za účasti Pavla Janáka. Při rekonstrukci byl na povodní straně most rozšířen z někdejších 18 na 28 m. V důsledku zvětšení kapacity mostu přitom zanikla původní schodiště na navigaci, stavbičky veřejných toalet a zázemí pro obsluhu tramvají. Současně byly provedeny odlitky zvětralých nebo poškozených reliéfů. Původní reliéfy zůstaly zachovány, dílem in situ a dílem transferované, jen uprostřed mostu. Tehdy byla také novoměstská železná část mostu nahrazena novou železobetonovou konstrukcí. Až v roce 1983 byly kopie reliéfů mužských aktů od B. Kafky instalovány na vnější straně nové mostovky nad pilíři. Štursovy sochy získaly v téže době nové umístění na kopiích Janákových podstavců. Autorem úpravy severního předmostí byl opět architekt Stanislav Hubička.

Autoři poslední revize: Dalibor Prix, Markéta Svobodová