Nájemní dům čp. 9

Nájemní domy v ulici U Elektrárny vybudované v letech 1938 a 1939 vyprojektoval významný architekt první poloviny 20. století Josef Chochol. Ten se po počáteční etapě své stavitelské činnosti, zaujaté výrazově nápadnými kubistickými či kubizujícími tvary, po vzniku republiky soustředil na střídmou konstruktivistickou a funkcionalistickou architekturu. Prostor pro tvorbu mu nabídly i dynamicky se rozvíjející a zalidňující Holešovice, kde ještě ve třicátých letech 20. století zůstávalo dosti nezastavěných ploch zvláště na levém břehu Vltavy ve východní a severní části velkého říčního oblouku. Neklidný architekt, diskutující ve dvacátých a třicátých letech své názory ve spolku Mánes a publikující teoretické úvahy o utváření moderní obytné architektury, se po podílu na realizaci ústředního domu pražských elektrických podniků a mostu spojujícího Holešovice s dolní Libní soustředil na tehdy živě probíranou otázku tzv. malometrážních bytů a aktuální zvyšování obytného komfortu prostřednictvím elektrifikace. Svá tehdejší stanoviska prezentoval v roce 1942 v časopise Architektura v souvislosti s domem čp. 414 z let 1939 a 1940.
Podobnými problémy se však zabýval již o něco dříve, jak dokládá dvojice sousedících nájemních domů čp. 9 a 205, vystavěných na ještě z větší části volném prostranství mezi holešovickým nádražím a elektrárnou. Domy byly vybudovány v letech 1938 a 1939 a pouze na západě přiléhaly ke staršímu domu čp. 895 a na severu respektovaly vytyčenou ulici (dnes ulice U Elektrárny). Architekt tedy mohl rozvinout své představy jak na uličním, tak na bočním průčelí koncového domu čp. 9.
Obdobně koncipované domy se liší délkou svých uličních průčelí, kompozicí fasády a velikostí vstupu. Krajní dům (čp. 9) je širší. Jeho fasáda je řešena výrazně asymetricky, takže po její pravé straně jsou zapuštěné balkony, vlevo naopak vysunuté, zalomené přes nároží a přístupné z východní strany. Střední část s pásovými okny je vsazena do předsunutého „arkýře“ a propojuje objekt se sousedícím domem čp. 205. Předsazený „arkýř“ probíhá třemi ze čtyř pater objektu a spodním okrajem důmyslně chrání přízemí. Do průčelí přízemí, odlišeného od světlých probarvených omítek pater kabřincovým obkladem, je vykrojen trojdílný zapuštěný vstup s prosklenými horními částmi osvětlujícími schodišťové podesty. Typizované bytové jednotky jsou v patrech dostupné z centrálního schodiště osvětleného luxferovými poli, vetknutého do průniku hlavního domovního tělesa s kolmo situovaným zadním křídlem. Povšechně dosti podobné základní motivy použil také architekt A. Ackermann při stavbě domu čp. 143 (U Elektrárny 4) přiléhajícího na západě k staršímu objektu čp. 895.

Autor poslední revize: Dalibor Prix