Střídmé, ale dobře promyšlené, charakterově „sesterské“ nájemní domy v blízkosti holešovické elektrárny byly vystavěny v letech 1938–1939 podle projektu architekta Josefa Chochola. Důmyslná vnitřní organizace se i přes záměrné navázání na vnější vzhled sousedícího Chocholova domu čp. 9 v řadě detailů odlišuje. Oba domy sice sbližují úsporně pojednané venkovní motivy – nepravý „arkýř“ plynule pokračující na průčelí čp. 9, zapuštěné balkony, v nádvorní fasádě posunutá výše oken přiznávající situování centrálního schodiště, kabřincový obklad přízemí protikladný omítaným patrům atd. –, ale jsou tu nenápadné rozdíly, např. v šířce zapuštěného vstupu. Oba domy jsou příkladem nad obvyklou úroveň vystupující funkcionalistické architektury Holešovic.
Josef Chochol, významný architekt a teoretik architektury první poloviny 20. století, vyhotovil plány obou sousedících domů ve východním „předpolí“ holešovické elektrárny souběžně a od počátku se zamýšlel nad jejich strukturální i vzhledovou provázaností, ačkoliv každý z domů obdržel vlastní číslo popisné. Oba objekty také byly vystavěny paralelně v letech 1938–1939. Projekt je odrazem teoretických úvah Josefa Chochola o tzv. malometrážních bytech, možnostech elektrifikace domácností i celých domů a zároveň zvýšení obytného standardu předválečného bytového stavitelství. Tyto autorovy teoretické i praktické pozice o něco později reflektovala i Chocholova stať o „elektrickém domě“ čp. 414 ve východní části Holešovic.
Dům byl vestavěn mezi starší dům čp. 895 na západě a koncový dům čp. 9, s nímž tvoří architektonickou dvojici. Severní průčelí respektovalo vytyčenou ulici (dnes U elektrárny). Obdobně pojaté domy se v hlavním průčelí odlišují délkou; dům čp. 205 je kratší a jakoby stísněnější. Čtyřpatrový dům má v průčelí v rozsahu 1. až 3. patra vysazen arkýřový rizalit s širokými pásovými okny, který na východě plynule přechází na dům čp. 9, na západě však nezahrnuje poslední osu zapuštěných balkonů. Zavěšený rizalit je také – na rozdíl od domu čp. 9 – spuštěn asi o 20 cm níže, čímž je decentně podtržena jeho funkční a majetkoprávní samostatnost. Od sousedního objektu se dále odlišuje šířkou a dvouosou organizací zapuštěného vstupu v kabřincem obloženém přízemí, navíc rozděleného slabým zděným pilířem. Rozhraní mezi oběma domy je navíc zvýrazněno přimknutím svislé řady zapuštěných balkonů k podobnému motivu sousedící stavby. Na rozdíl od ní je ovšem jinak uspořádán vnitřek budovy s obdélným půdorysem a plochou střechou. Centralizující tendenci fasády na uliční straně vyjádřenou svislým pruhem širokých oken, odpovídá ve dvorním průčelí umístění schodiště na této straně přiznaného jeho zapuštěním a jinou výškou osvětlujících otvorů. Schodiště je také nižší, než postranní bloky obsahující byty. Osa schodiště je přitom lemována po obou stranách drobnými zasunutými balkony.
Autor poslední revize: Dalibor Prix
-
Zdroje a literatura:
-
- Rostislav Švácha, Od moderny k funkcionalismu. Proměny pražské architektury první poloviny dvacátého století. Praha: 1994, s. 536.
- Jan E. Svoboda – Jindřich Noll – Ester Havlová, Praha 1919–1940. Kapitoly o meziválečné architektuře. Praha: 2000, s. 98.
- Pavel Vlček (ed.), Umělecké památky Prahy. Velká Praha. A/L. Praha: 2012, s. 440, (autor hesla Pavel Vlček).
- Pavel Vlček – Pavel Zahradník et al. Encyklopedie architektů, stavitelů, zedníků a kameníků v Čechách. Praha: 2023, s. 349, (autoři hesla Pavel Vlček, Jiří Hilmera).
-
Název:
Nájemní dům čp. 205 -
1938–1939:
RealizaceJosef Chochol (Architekt) -
Kód:
PRAHA-7-H-205 -
Typ: