Tiskárna firmy Moritz Schulz a grafický umělecký ústav

Na místě, kde se nyní nachází objekt čp. 362, se ještě po polovině 19. století rozkládala pole Matyáše Bukovského. Následně byl u polní cesty směřující od kostela sv. Klimenta v Bubnech na letenskou planinu vyměřen pozemek, na němž před rokem 1883 vznikl přízemní obytný dům Edmunda Löwyho. Majitel nechal ve dvoře postavit sušárnu na mláto. Později objekt získal tiskařský podnikatel Moritz Schulz. Pro něj přibližně na místě zbořeného Löwyho domu vybudoval stavitel Josef Blecha po roce 1896 patrovou tiskárnu s kotelnou ve dvoře. Stropy tiskárenských hal byly podepřeny litinovými sloupy a krov nesl sedlovou střechu. Rozvoj firmy si roku 1903 vyžádal rozšíření výrobních prostor. Moritz Schulz se proto znovu obrátil na Josefa Blechu, který objekt zvýšil o druhé patro s grafickými ateliéry. Prostou jižní fasádu na hladce omítnutém soklu, s omítkovou bosáží v přízemí, o osmi osách obdélných oken (polovina je ovšem slepých) a ve středu mezi nimi v přízemí i v patře s navážecími otvory stavitel doplnil ve druhém patře řadou desíti obdobných oken. Současně byla fasáda sjednocena užitím takřka neznatelných, ležatě obdélných vpadlých polí v prvním i druhém patře, společných pro všechna okna i zásobovací otvor. Severní polovinu nástavby obrácenou do dvora zaujaly ateliéry kryté čtvrtválcovou prosklenou střechou. Další přestavba byla zahájena v roce 1907. Tehdy novoměstský pražský stavitel Alois Richter strhl Blechovu skleněnou střechu a nad ponechanou korunní římsou nastavěl nižší třetí obytné patro. Souběžně pražská pobočka stavební firmy Pittel & Brausewetter signovala a předložila plány na výstavbu nového konstrukčně samostatného křídla s grafickými ateliéry v nároží Kostelní ulice a ulice Františka Křížka s obdélným půdorysem směřujícím k severu. Podle vlastního pozdějšího, jinak ovšem nedoloženého sdělení navrhl železobetonovou skeletovou konstrukci architekt Bruno Bauer, který se specializoval na projektování rozsáhlých továrních objektů nejen v Čechách a na Moravě, ale také v Německu a rakouském Slezsku. Vnější plášť secesního ražení s geometrickými motivy a střídmou maskaronovou dekorací novostavbě vtiskl v říjnu 1907 architekt Antonín Hrubý. V roce 1926 holešovický stavitel Antonín Žižka zastřešil část dvora. Snad podle jeho připravených plánů (?, stavitel zemřel 15. prosince 1927) nebo podle utilitárního návrhu jeho stejnojmenného syna Antonína Žižky (mladšího) byla v roce 1930 zvýšena původní budova podél Kostelní ulice o vysoké čtvrté patro s dalším nízkým podlažím za atikovým zábradlím. Tiskárna M. Schulze náležela k nejvýznamnějším pražským reprodukčním závodům. V holešovických budovách sídlil po druhé světové válce Zeměměřičský (od roku 1946 Zeměměřický) ústav, později Kartografický a reprodukční ústav – Kartografie, národní podnik. Ten byl transformován v akciovou společnost, která objekt dosud (2023) využívá.
Areál sestává ze dvou vývojově i konstrukčně samostatných objektů svírajících stísněný dvůr a tento rozdíl je patrný i v jejich vnější podobě. Starší jižní křídlo je pětipatrové, s nejvyšším odsazeným podlažím z roku 1930 vloženým do paty polovalbové střechy za jednoduché zděné atikové zábradlí. Nejstarší částí jeho uličního průčelí fádního historizujícího charakteru s opožděně „biedermeierovými“ prvky z konce 19. století jsou první patro a vysoké přízemí pokryté pásovou bosáží provedenou v omítce nasazenou na vyšším hladkém soklu vyrovnávajícím k východu klesající terén a otevřeném pěti nestejně velkými okny suterénu. Patro je hladce omítnuté a obdélná (otevřená i slepá) okna v něm uprostřed průčelní kompozice střídá dvojice rozměrově shodných oken vložených do vpadlé niky. Jako shodný útvar v týchž osách v přízemí vznikla rovněž druhotným zaslepením zásobovacích otvorů. Druhé patro z roku 1903 spojuje s prvním patrem na fasádě motiv měkce vpadlého obdélného pole a shodná velikost i pojetí oken. Mezi druhým a třetím patrem se dochovala korunní římsa z roku 1903, v roce 1907 upravená stavitelem Richterem v kordonovou římsu. Zbývající třetí a čtvrté patro mají – přiměřeně výrobnímu poslání stavby – v hladkých omítkách jen obdélná okna, tentokrát ovšem nižší. K jižnímu křídlu se na západě přimyká k severu směrovaná patrová hala s plochou střechou se skladovacími a kancelářskými prostorami, v přízemí druhotně upravená na garážová stání s plechovými vraty.
Protější stranu dvora a zároveň nároží a frontu při Kamenické ulici zaujala od roku 1907 třípatrová, odlišně pojatá budova východního křídla s průjezdem do dvora posunutým z osy podélného průčelí k severu. Konstrukčně ji tvoří železobetonový skelet s vnitřním rozponem 7 m nad vysokým polosuterénem. Křídlo s vnějším nádvorním schodištěm má v principu dvoutraktové uspořádání, v přízemí (přerušeném zmíněným průjezdem) vloženými příčkami pozměněné v trojtrakt s chodbou. Grafické ateliéry v patrech a tiskařské provozy byly osvětleny rozměrnými okny a v nejvyšším podlaží také střešními shedovými světlíky, dnes již zaniklými. Kvůli funkčně podmíněným velkým oknům působí secesní uliční fasády v okolní obytné zástavbě poněkud neobvykle. Krátké jižní průčelí je pětiosé, přísně organizované středním širokým trojosým rizalitem, nad přerušenou korunní římsou zdůrazněným nízkým trojúhelným štítem a nad ním ještě rovnou atikou sevřenou dvojicí postranních pilířů s půlválcovým završením a geometrickou ornamentikou. Vyšší okna prvního patra jsou členěna, stejně jako okna zbývajících horních podlaží, pevnými poutci v pravidelný dvanáctitabulkový rastr. Užší okna v přízemí jsou vsazena do pásové bosáže, která sice připodobnila nový objekt sousedícímu staršímu křídlu, ale rozteč bosáže je odlišná, stejně jako mírně posunutá, složitěji profilovaná kordonová římsa. Průčelí pokrývají plasticky zdobené pilastry a podokenní a v ploše štítu umístěná dekorativní pole. Symetrické trojdílné členění je promítnuto také na delší východní fasádu o šestnácti okenních osách, odpovídajících vnitřnímu konstrukčnímu rozvržení stavby na osm sekcí v každém patře. Okraj průčelí zdůrazňují mělké rizality s dvojicemi velkých oken, dvě střední osy fasády zase trojúhelný štít s atikou rámcově opakující motivy z bočního průčelí. Na pilastrech pod patami štítu se uplatnily dvě secesní masky, bohatá festonová kompozice pod nimi však zůstala po poslední opravě zachována pouze u severnějšího z nich. Většina výzdobných prvků dlouhého průčelí opakuje motivy z jižní fasády, anebo z nich koncepčně vychází.

Autor poslední revize: Dalibor Prix