Nájemní dům čp. 365

Předchůdcem dnešního objektu čp. 365 byla novorenesanční rodinná vila vystavěná v letech 1875 a 1876 pro Ing. Jana Polívku, otce architekta Osvalda Polívky. V závěru třicátých let 20. století byla zbořena a na její parcele byl postaven nový funkcionalistický dům Pražského spolku pro lidové byty. Objekt byl vybudován v letech 1938 a 1939 podle projektové dokumentace architekta Rudolfa Hildebrandta, jak uvedl v roce 1994 Rostislav Švácha. Přesto se o autorství domu vyskytují určité pochybnosti. Jan E. Svoboda totiž v roce 2000 zmínil neupřesněný podíl původem rakouského architekta z Vídně, dr. Franze Hruschky (od roku 1932 se sám uváděl také jako František Hruška), a před rokem 2017 se přiklonil k možnosti, že by skutečným autorem mohl být architekt Eugen Rosenberg. Pro posledně uvedenou možnost však stavba neposkytuje dostatek vzájemně provázaných indicií; pouhé obklady okenních ostění keramikou v tomto případě nestačí. Objekt se dochoval bez závažnějších stavebních změn.
Dvoukřídlý šestipatrový nárožní dům s plochou střechou má železobetonovou skeletovou konstrukci. Tvoří jej širší, ale kratší, půdorysně lehce nepravidelné křídlo podél jižního konce západní strany Kamenické ulice a užší, avšak delší, rovněž podélně trojtraktové křídlo při Kostelní ulici. Dlouhé křídlo je nasazeno 2,4 m od jihozápadního nároží hlavního křídla. Mezi Kostelní ulicí a domem tak vzniklo vhodné rozšíření pásové předzahrádky od veřejné komunikace oddělené pletivovým plotem rytmizovaným hranolovými pilířky z bílých cihel. Odsazení delšího křídla ovšem opticky zmírňuje nasazení pásových balkonů v prvním až pátém patře před šesti osami obdélných čtyřdílných oken. Tři z nich v každém patře mají místo jednoho bočního křídla dveře propojující příslušnou balkonovou sekci s výhledem do letenského parku (balkony jsou předěleny skleněnými přepážkami se zaobleným horním rohem) s pokoji v jednotlivých bytech. V parteru byla v jednotlivých osách osazena užší okna jen s třemi křídly, z nichž levé je nahoře přepásáno poutcem a opatřeno ležatě obdélným ventilačním křídlem. Podle původních plánů se ovšem v krajní západní ose měl nacházet vstup do kanceláří v přízemí. Kolmé křídlo s obdélným vchodem z Kamenické ulice, umístěným v páté ose od jihu a chráněným plochou stříškou, se k letenskému sadu obrací trojosou plochou fasádou vystupující ve formě rizalitu sahajícího po čtvrté patro. Na jeho horním okraji je v jeho rozsahu rozšíření dále k západu pokračujícího balkonu. Na rozdíl od postranního křídla má všude trojdílná obdélná okna, na jihu ve třech, na východě v šesti osách. Páté patro, na hlavním křídle odsazené, nedosahuje až k severní hraně domu, ale nad krajní osou oken vytváří širší terasu. Nejvyšší patro lemované opět úzkou terasou s proskleným zábradlím je odsazeno ještě více do hloubky. Páté i poslední patro kryjí subtilní ploché pásové římsy. Vnější vzhled domu je pojednán v omítaných hladkých plochách, pouze v úrovni spodních okrajů oken prvního až čtvrtého patra přerušených vodorovnými rýhami. Plášť objektu prošel celkovou obnovou v roce 2015. Parter je obložen rezavě zbarvenými obkladačkami. Ty se zároveň zopakovaly v obložení ostění oken v patrech a propojily tak přízemí s vyššími etážemi domu.
Objekt je podsklepen, což se v terénu svažujícímu se k jihovýchodu projevilo i nízkými obdélnými okny polosuterénu v hlavním křídle. Na vstupní halu za dvoukřídlými dveřmi oddělujícími tzv. závětří obsahující postranní vyrovnávací schodiště navazuje podélný komunikační trakt přiléhající ze severu k vedlejšímu křídlu, z něhož jsou přístupná dvě dvouramenná visutá schodiště: hlavní v koutě sevřeném křídly a vedlejší, užší, v západní části bočního křídla. V objektu se dochovaly původní hodnotné architektonické detaily – dlažby, obklady, zábradlí a další prvky.

Autor poslední revize: Dalibor Prix