Nájemní dům čp. 422

V první polovině třicátých let 20. století došlo k rozhodnutí o přesunu výroby kloboučnické firmy Bratři Böhmové. Dosud tovární pozemky byly vzápětí rozděleny a proměněny v lukrativní stavební parcely podle rozvrhu vypracovaného architektem Josefem Gočárem. Plochu na západě navazující na nárožní Gočárův dům čp. 421 měly obsadit další dva nájemní domy s nadstandardními byty. Jejich projekt byl svěřen mladému německy hovořícímu architektu Eugenu Rosenbergovi. Ten sice pocházel ze západoslovenských Topoľčan, ale již v roce 1929 absolvoval studijní pobyt u Le Corbusiera v Paříži a v letech 1929–1932 byl frekventantem studia v ateliéru Josefa Gočára na pražské Akademii výtvarných umění. Rosenberg plány obou domů čp. 422 i 423 dokončil v dubnu 1936 a po schválení začala rychlá výstavba. Objekt byl dokončen v roce 1937 a záhy vzbudil pozornost také odborného tisku. Stavbu provedla Českomoravská stavební, a. s. Budova se dochovala bez podstatných dodatečných úprav.
Šestipatrový dům železobetonové skeletové konstrukce má jižní hlavní fasádu komponovanou podél svislé osy. Tu zdůrazňuje ústřední předsazený arkýř zaujímající první až páté patro. Parter i nejvyšší sedmé patro s předloženou terasou jsou naopak zasunuté. Arkýř charakterizují pásová okna přiměřeně vnitřnímu uspořádání domu rozdělená do dvojic s pěti okenními křídly, z nichž postranní jsou v horní části členěné vodorovným příčníkem. Vnější křídla byla vyrobena z dubového dřeva, vnitřní křídla a většina ostatních dřevěných prvků z borovic dovezených z Polska. Po stranách arkýře jsou zapuštěné balkony, z okrajů fasády sevřené „květinovými“ okny, jejichž vnitřní prostor byl vyhříván zdola zapuštěným tělesem ústředního vytápění. Balkony chrání plechová zábradlí perforovaná oválnými otvory. Týž motiv se opakoval i na zábradlí vnitřního schodiště domu. Toto prostorné dvouramenné schodiště v hloubi dispozice je přístupné ze zalomeného vestibulu navazujícího na postranní zapuštěný vstup do domu, umístěný při západním okraji objektu. Z podest jsou potom dosažitelné v každém patře dva zrcadlově symetricky komponované třípokojové byty, v nichž velký pokoj od haly oddělovala posuvná prosklená stěna v dubovém rámu, dovolující propojení obou prostor procházejících celou hloubkou domu. V tom bývá spatřována inspirace Le Corbusierovými byty v Ženevě z let 1930–1932. Ložnice byly situovány do ulice, kuchyně s druhým balkonem, spíže a pokojíky pro služebnictvo do dvora. Dům byl vybaven výtahem přístupným z vestibulu a opatřeným odpočinkovými lavicemi v nikách vedle výtahových dveří. Komfort nájemníků zvyšovala možnost vjezdu automobilů průjezdem podél východní hrany domu do dvora, na jehož protilehlé straně se nacházelo šest garáží. Z nich krajní, položená naproti ústí průjezdu, byla širší.

Autor poslední revize: Dalibor Prix