Na pozemcích bývalé kloboučnické firmy bratří Böhmů byl podle plánů architekta Eugena Rosenberga z dubna 1936 v letech 1936 a 1937 vystavěn šestipatrový funkcionalistický nájemní dům. Kompozice jeho uličního průčelí se připodobňuje řadě jiných funkcionalistických objektů stavěných ve třicátých letech 20. století v Holešovicích a Bubnech. Platí to zvláště o středovém arkýři s pásovými okny, zapuštěném parteru s vysunutou střední partií prosvětlenou dvojicí podobných oken a po stranách se zasunutým hlavním vstupem do domu a vjezdem pro automobily, stejně jako o ustupujícím nejvyšším patře doplněném předloženou terasou. Od podobných staveb se ovšem dům odlišuje náročným vybavením a vysokým obytným standardem, v němž nechyběla např. vyhřívaná „květinová“ okna, elektrizované kuchyně, odhlučněný výtah, větrací šachty a provozní místnosti, kvalitní podlahy vestibulů a schodišťových podest z černobílého litého kamene, dřevěné obklady části veřejných prostor, garáže v zadním dvoře či dálkové vytápění přivedené z bývalé holešovické elektrárny.
V první polovině třicátých let 20. století došlo k rozhodnutí o přesunu výroby kloboučnické firmy Bratři Böhmové. Dosud tovární pozemky byly vzápětí rozděleny a proměněny v lukrativní stavební parcely podle rozvrhu vypracovaného architektem Josefem Gočárem. Plochu na západě navazující na nárožní Gočárův dům čp. 421 měly obsadit další dva nájemní domy s nadstandardními byty. Jejich projekt byl svěřen mladému německy hovořícímu architektu Eugenu Rosenbergovi. Ten sice pocházel ze západoslovenských Topoľčan, ale již v roce 1929 absolvoval studijní pobyt u Le Corbusiera v Paříži a v letech 1929–1932 byl frekventantem studia v ateliéru Josefa Gočára na pražské Akademii výtvarných umění. Rosenberg plány obou domů čp. 422 i 423 dokončil v dubnu 1936 a po schválení začala rychlá výstavba. Objekt byl dokončen v roce 1937 a záhy vzbudil pozornost také odborného tisku. Stavbu provedla Českomoravská stavební, a. s. Budova se dochovala bez podstatných dodatečných úprav.
Šestipatrový dům železobetonové skeletové konstrukce má jižní hlavní fasádu komponovanou podél svislé osy. Tu zdůrazňuje ústřední předsazený arkýř zaujímající první až páté patro. Parter i nejvyšší sedmé patro s předloženou terasou jsou naopak zasunuté. Arkýř charakterizují pásová okna přiměřeně vnitřnímu uspořádání domu rozdělená do dvojic s pěti okenními křídly, z nichž postranní jsou v horní části členěné vodorovným příčníkem. Vnější křídla byla vyrobena z dubového dřeva, vnitřní křídla a většina ostatních dřevěných prvků z borovic dovezených z Polska. Po stranách arkýře jsou zapuštěné balkony, z okrajů fasády sevřené „květinovými“ okny, jejichž vnitřní prostor byl vyhříván zdola zapuštěným tělesem ústředního vytápění. Balkony chrání plechová zábradlí perforovaná oválnými otvory. Týž motiv se opakoval i na zábradlí vnitřního schodiště domu. Toto prostorné dvouramenné schodiště v hloubi dispozice je přístupné ze zalomeného vestibulu navazujícího na postranní zapuštěný vstup do domu, umístěný při západním okraji objektu. Z podest jsou potom dosažitelné v každém patře dva zrcadlově symetricky komponované třípokojové byty, v nichž velký pokoj od haly oddělovala posuvná prosklená stěna v dubovém rámu, dovolující propojení obou prostor procházejících celou hloubkou domu. V tom bývá spatřována inspirace Le Corbusierovými byty v Ženevě z let 1930–1932. Ložnice byly situovány do ulice, kuchyně s druhým balkonem, spíže a pokojíky pro služebnictvo do dvora. Dům byl vybaven výtahem přístupným z vestibulu a opatřeným odpočinkovými lavicemi v nikách vedle výtahových dveří. Komfort nájemníků zvyšovala možnost vjezdu automobilů průjezdem podél východní hrany domu do dvora, na jehož protilehlé straně se nacházelo šest garáží. Z nich krajní, položená naproti ústí průjezdu, byla širší.
Autor poslední revize: Dalibor Prix
-
Prameny:
-
- Stavební archiv ÚMČ Prahy 7
- Radoslav Ištok, Architekt Evžen Rosenberg – práce v Československu (nepublikovaná bakalářská práce FF UK), Praha 2011, s. 53–55.
-
Zdroje a literatura:
-
- Richard Hoffmann, Zwei neuzeitliche Wohnungsbauten. Praha: Prager Tagblatt, 1937, č. 28. 1. nestránkovaná příloha Technik und Wirthschaft. nestránkovaná příloha Technik und Wirthschaft.
- Emanuel Hruška, Technické problémy nájemného domu. K Rosenbergovým obytným domům. Stavitel XVI, 1937–1938, s. 8, 11.
- Francis R. S. Yorke – Frederick Gibberd, The Modern Flat. London: 1948, s. 52–53.
- Zdeněk Lukeš – Jan E. Svoboda, Praha 7 – 100 let moderní architektury 1885–1985. Praha: 1985, s. 31.
- Rostislav Švácha, Od moderny k funkcionalismu. Proměny pražské architektury první poloviny dvacátého století. Praha: 1994, s. 347, 349, 423, 434, 502.
- Anděla Horová (ed.), Nová encyklopedie českého výtvarného umění. 2. N–Ž. Praha: 1995, s. 690, autor hesla Rostislav Švácha.
- Jan E. Svoboda – Jindřich Noll – Ester Havlová, Praha 1919–1940. Kapitoly o meziválečné architektuře. Praha: 2000, s. 93.
- Dagmar Broncová et al. Praha 7 křížem krážem. Praha: 2004, s. 75.
- Pavel Vlček (ed.), Umělecké památky Prahy. Velká Praha. A/L. Praha: 2012, s. 462–463, (autoři hesla Dita Dvořáková – Pavel Vlček).
- Jan E. Svoboda, Někteří pražští židovští architekti dvacátých a třicátých let 20. století a jejich doložené i možné stavby (ed. Jindřich Noll). Staletá Praha XXXVI, 2020, s. 149.
-
Název:
Nájemní dům čp. 422 -
1936:
ProjektEugen Rosenberg (Architekt)1936–1937:
RealizaceČeskomoravská stavební, a. s. (Stavitel)
firma Bratři Böhmové (Investor) -
Kód:
PRAHA-7-H-422 -
Typ:
-
Nájemní dům čp. 422,Nájemní dům čp. 423. Foto: Nikola Tláskalová. Zdroj: Archiv ÚDU AV ČR. Rok: 2023
-
Nájemní dům čp. 422. Foto: Nikola Tláskalová. Zdroj: Archiv ÚDU AV ČR. Rok: 2023
-
Nájemní dům čp. 422,Nájemní dům čp. 423. Foto: Nikola Tláskalová. Zdroj: Archiv ÚDU AV ČR. Rok: 2023
-
Nájemní dům čp. 422,Nájemní dům čp. 423. Foto: Nikola Tláskalová. Zdroj: Archiv ÚDU AV ČR. Rok: 2023
-
Nájemní dům čp. 422. Eugen Rosenberg, Přízemí domu, 1936. Zdroj: Archiv ÚDU AV ČR