Druhý z komfortních domů se železobetonovou konstrukcí v Antonínské ulici vyprojektovaných společně v dubnu 1936 německy mluvícím architektem Eugenem Rosenbergem byl v hrubé stavbě vybudován do konce roku 1936 a následujícího léta i dokončen, a to včetně poměrně náročného vnitřního vybavení a řady důmyslných prvků. K nim náleželo třeba centrální vytápění, systém zvonků pro upozornění služebných, odvětrávání, dubové obklady vstupního vestibulu s podlahou z litého umělého černo-bílého kamene navazujícího na vchod do domu atd. Stavbu provedla Českomoravská stavební, a. s.
Luxusní domy na nově vytyčených parcelách pro firmu Bratři Böhmové realizovala Českomoravská stavební, a. s. Funkcionalistický nájemní dům čp. 423, postavený v letech 1936 a 1937 podle projektu Eugena Rosenberga, je obdobný sousednímu čp. 422, liší se jen drobnými odchylkami. V dubnu 2010 vznikla v parteru z iniciativy majitelky objektu sprejerská šablonová imitace tmavohnědého kachlíkového obkladu s bílým spárováním s názvem Particip č. 102 od Tomáše Vaňka, v roce 2018 opět odstraněná.
Zrcadlové řadové šestipatrové domy železobetonové skeletové konstrukce mají symetricky podle střední osy řešená uliční průčelí. Člení je arkýře s pásovými okny, lemované balkony s perforovaným plechovým zábradlím, které nad pátým patrem takřka plynule propojuje oba objekty. Od sousedícího čp. 422 se dům čp. 423 odlišuje nenápadně pozměněnými proporcemi základních prvků fasád, ale i uspořádáním vnitřní dispozice. V průčelí je arkýř poněkud užší a jeho pásová okna jsou řešena jako sestava tří obdélných shodných konstrukcí o čtyřech užších křídlech, vždy s vodorovným předělem jen v krajním ze čtyř okenních křídel. O málo užší jsou také zasunuté balkony po stranách arkýře, čehož si povšimne jen pozorovatel ochotný spočítat oválné perforované otvory v zábradlích. Také v zapuštěném parteru se střední část odlišuje od vedlejšího domu počtem tří obdélných čtyřdílných oken a v patě průčelí i svažitým terénem podmíněnou jinou organizací úzkých ležatých oken přisvětlujících suterénní prostory. Celkově menší šířka domu si vynutila i absenci okna, které u domu čp. 422 sekunduje jinak téměř shodnému obdélnému domovnímu vchodu s dvoukřídlými dveřmi a celistvým nadsvětlíkem nad nimi. Ustupující nejvyšší šesté patro s plochou střechou půdorysem svého čela opakuje níže uplatněnou předsazenou širší střední část a krátké postranní zasunuté úseky. I v něm se oba domy liší počtem oken centrální partie, když v domě čp. 423 se do užšího „rizalitu“ vešla tři čtyřkřídlá okna. Veřejné prostory domu se dochovaly včetně hodnotného původního pojednání stěn a dalšího kvalitního vybavení. V prvním, druhém a třetím patře byly odlišně disponované troj- a čtyřpokojové nadstandardní byty, zrcadlově přístupné z centrálně situovaného schodiště. Ve vyšších podlažích byly velké pětipokojové bytové jednotky s dvěma koupelnami doplněny malými, jen dvoupokojovými byty. U větších a velkých bytů byly nejen kuchyně, ale i menší pokoje pro služebnictvo orientovány do dvora a ozvláštněny nevelkými balkony. Prádelna s mandlem v suterénu byla vybavena důmyslným systémem zasouvacích sušicích rámů, zespodu vyhřívaných, ještě v roce 2011 zachovaných. Postranní zapuštěný průjezd s obdélnými dvoukřídlými vraty opakujícími kompozici vstupních dveří domu směřuje do nevelkého obdélného dvora, na jehož severní straně byly už prvotně projektovány garáže.
Autor poslední revize: Dalibor Prix
-
Prameny:
-
- Stavební archiv ÚMČ Prahy 7
- Radoslav Ištok, Architekt Evžen Rosenberg – práce v Československu (nepublikovaná bakalářská práce FF UK), Praha 2011, s. 53–55.
-
Zdroje a literatura:
-
- Richard Hoffmann, Zwei neuzeitliche Wohnungsbauten. Praha: Prager Tagblatt, 1937, č. 28. 1. nestránkovaná příloha Technik und Wirthschaft. nestránkovaná příloha Technik und Wirthschaft.
- Emanuel Hruška, Technické problémy nájemného domu. K Rosenbergovým obytným domům. Stavitel XVI, 1937–1938, s. 8.
- Francis R. S. Yorke – Frederick Gibberd, The Modern Flat. London: 1948, s. 52–53.
- Zdeněk Lukeš – Jan E. Svoboda, Praha 7 – 100 let moderní architektury 1885–1985. Praha: 1985, s. 31.
- Rostislav Švácha, Od moderny k funkcionalismu. Proměny pražské architektury první poloviny dvacátého století. Praha: 1994, s. 347, 349, 423, 434, 502.
- Anděla Horová (ed.), Nová encyklopedie českého výtvarného umění. 2. N–Ž. Praha: 1995, s. 690, (autor hesla Rostislav Švácha).
- Jan E. Svoboda – Jindřich Noll – Ester Havlová, Praha 1919–1940. Kapitoly o meziválečné architektuře. Praha: 2000, s. 93.
- Dagmar Broncová et al. Praha 7 křížem krážem. Praha: 2004, s. 75.
- Silvie Šeborová, Negalerie. Netradiční výstavní prostory. Art & Antiques VII–VIII, 2010, s. 52.
- Pavel Vlček (ed.), Umělecké památky Prahy. Velká Praha. A/L. Praha: 2012, s. 462–463, (autoři hesla Dita Dvořáková – Pavel Vlček).
- Jan E. Svoboda, Někteří pražští židovští architekti dvacátých a třicátých let 20. století a jejich doložené i možné stavby (ed. Jindřich Noll). Staletá Praha XXXVI, 2020, s. 149.
-
Název:
Nájemní dům čp. 423 -
1936:
ProjektEugen Rosenberg (Architekt)1936–1937:
RealizaceČeskomoravská stavební, a. s. (Stavitel)
firma Bratři Böhmové (Investor) -
Kód:
PRAHA-7-H-423 -
Typ: