Přístavní budovy a budovy seřaďovacího nádraží

Přístavní budovy a budovy seřaďovacího nádraží postavené v letech 1906–1909 patrně podle návrhu Františka Sandera z roku 1905.
Podnětem ke vzniku přístaviště a seřaďovacího nádraží byl nepochybně rychlý rozvoj nové pražské čtvrti Holešovic-Bubnů od roku 1884. Holešovický přístav byl založen v roce 1890 a budován od 8. května 1892. Již 4. prosince následujícího roku bylo vlastní přístaviště hotovo a mohly zde již přezimovat lodě. Přístav byl dokončen v listopadu 1894. Později přibylo seřaďovací nádraží, zprovozněné roku 1906. Výhodou bylo, že zde končily hned tři dráhy: Rakousko-uherská státní dráha, Buštěhradská a také Severozápadní dráha. Budováním přístavu byla, stejně jako v Libni, pověřena firma Vojtěcha Lanny a celkové náklady dosáhly výše 1.230.000 zlatých. Vlastní přístav měl na délku 750 m, na šířku až 100 m. V době stavby dosahovala hloubka vody 2 m, při vjezdu dokonce 4,20 m. Celková plocha vodní hladiny v přístavu zabírala 84 560 m2. Tento největší pražský přístav byl uměle vyhlouben v terénu a jako jediný měl zařízení pro vytahování a opravu lodí. Celý areál přístaviště a seřaďovacího nádraží byl obehnán zdí, vstup vedl branou se dvěma symetricky umístěnými stavbami čp. 1060, v průhledu se objevuje drážní budova čp. 1058. Vlevo od ní bylo celní skladiště (čp. 1059). Při Jankovcově ulici stojí č. p. 788, které původně sloužilo železničním zřízencům a nacházel se zde vjezd na nádraží, taktéž zde bylo hradlo. Součástí komplexu je také budova č. p. 789, která zřejmě vznikla rozšířením původního domu plavebního zřízence z roku 1894. Dodnes zachovaný soubor budov přístavu a nádraží vznikl mezi lety 1906–1909. Jejich plány nejsou podepsané, předpokládá se účast ing. arch. F. Sandera, který se v Holešovicích podílel také na úpravách Štvanice. Výstavbou byly pověřeny firmy Lanna, Pražská strojírna (Breitfeld, Daněk a spol.), která prováděla plavební vrata, a další. Roku 1926 vyrostlo na vnější kose nové skladiště, které zásluhou projektu Františka Bartoše získalo funkcionalistickou podobu.
Č. p. 1057 (drážní budova) je patrová stavba, která se do ulice obrací třemi sdruženými okenními osami, z nichž střední dvojice je v prostoru střechy zdůrazněna trojúhelným štítem. Postranní fasády zůstaly bez oken s výjimkou malého termálního okna v úrovni štítu polovalby. Půdorys stavby zhruba odpovídá písmenu T, v zadní části se nachází hranolová věž. Výrazným prvkem stavby je povrchová úprava, která kombinuje červené režné cihelné zdivo se světlou barvou hladkých omítek. Č. p. 1060 (vstupní budova), má obdobně koncipovanou architekturu, založenou na kontrastu světlé a červené barvy. Rovněž tato budova je patrová s asymetricky pojatou fasádou, kde štít střechy je umístěn vpravo. Střídají se zde sdružená okna v patře s jednoduchými v přízemí a opačně. Č. p. 1059 (celní skladiště) stojí bezprostředně při březích Vltavy. Střední trojosá část je patrová s podkrovím, z obdélné stavby vybíhají po stranách přízemní sedmiosá křídla krytá mohutnou sedlovou střechou se značným přesahem. Vzhled je podobně jako u předchozích budov založen na kontrastu cihel a hladké omítky, v přízemí jsou výrazným prvkem slepé a funkční arkády. Č. p. 788 (dům železničních zřízenců) stojící rovněž na břehu řeky je patrový objekt v délce pěti okenních os, z nichž krajní jsou sdružené. I zde nalezneme kontrast režného cihelného a omítaného zdiva a výrazný prvek v podobě lichého oblouku.
 

Autorka poslední revize: Ludmila Hůrková