Národní zemědělské muzeum

Národní zemědělské muzeum je stavbou podle projektu Milana Babušky z let 1935–1937 realizovaná v letech 1937–1939. Počátky zemědělského muzea je třeba hledat v zemědělské expozici na Jubilejní zemské výstavě, která se uskutečnila v Praze roku 1891, a v exponátech pro Národopisnou výstavu českoslovanskou. Z ní se konstituovalo Národopisné muzeum, jehož součástí bylo muzeum zemědělské. První stálé expozice se sbírky zemědělského muzea dočkaly již v roce 1896 (vernisáž se odbývala 15. května), v roce 1902 bylo přestěhováno do nově získané budovy Národopisného muzea v letohrádku Kinských na Smíchově. Již roku 1918 se zemědělská sekce od Národopisného muzea osamostatnila zásluhou Spolku zemědělského muzea, jehož prvním předsedou byl Antonín Švehla, pozdější předseda vlády za agrární stranu. Švehlovy zásluhy na vzniku muzea připomíná jemu věnovaná pamětní deska instalovaná vedle vchodu v roce 2015. Rozrůstající se sbírky si vynutily úvahy o vlastní muzejní budově, a nepochybně také proto došlo v roce 1931 k jednání s Národním technickým muzeem o spolupráci, která byla uzavřena o rok později. Zemědělské muzeum odkoupilo pozemky pro svou budovu od Národního technického muzea a společně s ním pak vyhlásilo soutěž na architektonické řešení novostavby. Budova měla vyrůstat na místech bývalého sportovního areálu, který spravoval klub pražských Němců DFC.
Roku 1935 byl pověřen vypracováním definitivního projektu M. Babuška. Stavba proběhla poměrně rychle a 27. listopadu 1939 došlo ke kolaudaci. V době, kdy již začalo stěhování sbírek a dohodnuta byla i koncepce výstavních prostor (v 1. patře půdní a podnební podmínky a rostlinná výroba, ve 2. patře lesní produkce a myslivost, rybářství a včelařství, 3. patro sloužilo k prezentaci živočišné výroby a života zemědělců), rozhodly protektorátní úřady roku 1940 o zabavení budovy, která byla předána wehrmachtu. Sbírky se do ní přestěhovaly až roku 1946 a 6. května 1948 proběhlo jejich slavnostní otevření. Již po dvou letech však bylo rozhodnuto o „dočasném“ uvolnění budovy pro nově vzniklou projekční kancelář Stavoprojekt (posléze Pražský a Krajský projektový ústav). Sbírky byly přesunuty na zámek Kačina a v roce 1952 zemědělské muzeum ztratilo i právní subjektivitu. Obnovena byla roku 1993 a o rok později se muzeum vrátilo do budovy na Letné.
Stavba vznikající současně se sousedním muzeem byla koncipována symetricky, v klasicizujícím duchu, který využíval moderních architektonických prvků. Parter a zvýšené přízemí opticky odděluje obklad z jiného materiálu (kámen), než je použit u vyšších podlaží (obkladové cihly). Průčelí se odvíjí osově od vstupní partie, kterou zdůrazňuje jak monumentální přístupové schodiště, vyrovnávající přístup do zvýšeného přízemí, tak výrazné vertikální členění z kamenných kolosálních „pilířů“. Okna ve vyšších podlažích (po šesti osách na každé straně) jsou chicagského typu, ve spodních podlažích (13 os) jsou trojdílná. Podobně jsou utvářeny i boční fasády: trojosá po levé straně a jedenáctiosá s mělkým trojosým rizalitem při průčelí vlevo. Zadní fasáda není u vybíhajícího křídla členěna, pouze parterová část s kamenným obkladem je oddělena od vyšších podlaží s obkladem cihelným. Zadní strana hlavní budovy opakuje v prostší formě členění vstupního průčelí. Proti technickému muzeu má zemědělské muzeum odlišnou dispozici; chybí zde velká hala, budova je navržena ve tvaru ležícího písmene „L“. Na vstupní vestibul navazuje hlavní schodiště, vlevo od vestibulu se nachází trojtrakt se střední komunikací, vpravo pak velké výstavní sály, jejichž prostor narušují jen pilíře železobetonového skeletu budovy.

Autorka poslední revize: Ludmila Hůrková