Budova bývalé restaurace Praha byla součástí československé expozice na světové výstavě EXPO ’58 v Bruselu, kde stavební celek československého pavilonu získal díky svému progresivnímu pojetí nejvyšší cenu. Neofunkcionalistická stavba se tak stala symbolem návratu československé architektury k dobovým světovým trendům. Podoba budov expozice vycházela ze soutěže probíhající v roce 1956, jejímiž vítězi se stali architekti František Cubr, Josef Hrubý a Zdeněk Pokorný z pražského Státního projektového ústavu pro výstavbu měst a vesnic. Objekt restaurace byl komplexním uměleckým dílem, architektonickou kvalitou počínaje a designovými jídelními příbory, porcelánem a nápojovým sklem konče. Po skončení EXPO byly budovy výstavního pavilonu v Bruselu demontovány a v roce 1960 znovu postaveny. Hlavní pavilon byl převezen na pražské Výstaviště v Holešovicích, kde jej roku 1991 zničil požár. Restaurace našla své místo na hraně Letenských sadů, kde až do devadesátých let 20. století sloužila svému původnímu účelu. Stavba s efektním půdorysem podkovovitého tvaru a s přiznanou elegantní ocelovou konstrukcí pak byla po celé desetiletí devastována. V letech 2000 a 2001 došlo k její rehabilitaci a přestavbě na administrativní budovu.
Restaurace Praha z let 1957–1958 projektovaná Františkem Cubrem, Josefem Hrubým a Zdeňkem Pokorným byla ke starým viničním sklepům přenesena v roce 1960. Roku 2001 prošla úpravou podle návrhu Ing. arch. Jiřího Kripnera.
Na základě usnesení vlády byla 14. srpna 1956 vypsána soutěž na pavilon pro světovou výstavu Expo 58 v Bruselu. Porota v užší soutěži „vzhledem k časové tísni“ vybrala návrh architektů Zubra, Hrubého a Pokorného. Neofunkcionalistická restaurace byl vybudována za výtvarné spolupráce Aloise Fišárka, Vladislava Kavana a dalších. Na bruselské výstavě se budova nacházela mezi rozevřenými křídly československého výstavního pavilonu, v přízemí měla „plzeňskou“, v patře pak „francouzskou“ restauraci. Roku 1960 byla přenesena na své dnešní místo poblíž zbytků viničních sklepů, pocházejících patrně ze 17. století. Jelikož stavba byla původně určena jen pro účely Světové výstavy, nebyly zohledněny izolace a otopný systém. Její umístění na Letné tak vyžadovalo nové řešení stropních konstrukcí, kam bylo umístěno topení, úpravou prošly také fasády, kde každé druhé pevné okno bylo nahrazeno oknem otvíravým. Její charakter se změnil ještě jednou v 80. letech, kdy byla instalována okna s tmavými filtry proti UV záření. V následujícím desetiletí přestala být restaurace využívána a došlo k její devastaci. V rámci malé privatizace ji získala firma Point Incest Action, která roku 1992 zahájila rekonstrukci odstrojením budovy, další úpravy zastavil nedostatek peněz. Roku 1997 se vlastníkem restaurace stala rakouská společnost AIV, která rovněž nechala památku několik let bez ochrany. Projekt obnovy vyhotovil architekt J. Kripner (AIT) v březnu roku 2000, rekonstrukce byla dokončena v roce 2001. Adaptace pro nové, administrativní účely změnila původní výraz budovy, proti čemuž se zvedla vlna památkářských protestů. Pokud jde o její využití, počítalo se svého času i s umístěním monumentální Slovanské epopeje Alfonse Muchy. Za tím účelem byla vytvořena rozlehlá nová podzemní prostora (více než 1000 m2), která měla být spojena s dochovanými barokními sklepy v sousedství. Plánovalo se rovněž obnovení restauračního provozu a v patře měla být vedle vyhlídkové kavárny expozice „bruselského stylu“. Vlna nesmyslných protestů však tento záměr překazila a firma AIV nakonec pronajala nyní již kancelářské prostory reklamní agentuře Euro RCCG (později Havas ČR) Tato agentura objekt v roce 2020 prodala do soukormých rukou. V současné době zde funguje výstavní prostor pod názvem Adolf Loos Gallery.
Dvoupodlažní stavba je založena na spojení podkovitě vyvinuté části s hranolem, její fasády kombinují kovové prvky s velkými prosklenými plochami, členěnými odlišným způsobem. Podkovitá partie je v části vynesena subtilními kovovými sloupky. Původní konstrukce byly nově doplněny o prostory v suterénní části. Přestože se jedná o kvalitní řešení, ztratila tím restaurace Expo 58 vlastně již podruhé přesnou podobu jedné z prvních moderních architektur po období socialistického realismu.
Autorka poslední revize: Ludmila Hůrková
-
Zdroje a literatura:
-
- Richard Němec, Bývalá restaurace Praha Expo 58 – chvalozpěv nebo žalozpěv. Stavba VIII, 2001, s. 32–39.
- Karel Ksandr, Expo 58: zapomeňte!. Architekt XLIII, 1997, s. 74–76.
- Jan Jungmann, Holešovice-Bubny: v objetí Vltavy. Praha: 2014, s. 212.
- Jan E. Svoboda – Jindřich Noll, Praha 1945–2003. Kapitoly z poválečné a současné architektury. Praha: 2006, s. 212.
- Jiří Ulman, Restaurace „Praha“. Architektura ČSR 1961, č. 1, s. 35–38.
- Pavel Vlček (ed.), Umělecké památky Prahy. Velká Praha. A/L. Praha: 2012, s. 525–526, autor hesla Pavel Vlček.
- Petr Krajči (ed.), Slavné stavby Prahy 7. Praha: 2011, s. 215–217.
-
Název:
Restaurace Praha -
1956:
Projekt1957–1958:
RealizaceČeskoslovenská socialistická republika (Investor)2000–2001:
RekonstrukceJiří Kripner (Architekt) -
Kód:
PRAHA-7-H-1500
-
Restaurace Praha. Foto: Jan Vlačiha. Zdroj: Archiv autora
-
Restaurace Praha. Foto: Jan Vlačiha. Zdroj: Archiv autora
-
Restaurace Praha. Pohled na rozestavěný Bruselský pavilon na Letné. Foto: Jiří Roleček. Zdroj: Archiv hl. města Prahy, Sbírka fotografií, sign. I 1658. Rok: 1960
-
PRAHA-7-H-1500-obr_01. František Cubr, Josef Hrubý, Zdeněk Pokorný, Restaurace Praha na Letné po roce 1960. Zdroj: Umění a řemesla, 1985, č. 2, s. 14.