Kostel sv. Antonína

Roku 1886 byl založen přípravný komitét pro stavbu kostela, aby nemuseli obyvatelé rychle se rozrůstajících Holešovic docházet do kostela sv. Gotharda v Bubenči, kam byly Holešovice roku 1783 přifařeny, rovněž blízký kostel sv. Klimenta v Holešovicích již kapacitně nedostačoval. Dne 13. 3. 1887 se sešla ustavující valná hromada Spolku pro vystavění jubilejního farního chrámu Páně v Praze 7 pod vedením arcibiskupa Františka Schönborna. V spolku pracoval c. k. stavební rada Karel Vlček a starosta Karel Groš. Na poradě obce pražské v roce 1892 na Staroměstské radnici poukázal kanovník Mikuláš Karlach na to, že obvod holešovicko-bubenský má již 15 tisíc obyvatel, což je mnohem více než má většina farních obvodů a zasluhuje si tedy, aby měla vlastní duchovní správu a vlastní chrám. V březnu 1899 byl do spolku uveden městským radním Eustachem Neubertem architekt František Mikš, dlouholetý asistent zemřelého architekta Josefa Mockera, který předložil první plán kostela a zavázal se vytvořit, bez finančních požadavků, podrobné realizační plány (na výstavě architektů a inženýrů získaly plány stříbrnou medaili). Náklad na výstavbu nového kostela byl odhadnut na 150000 zl. Téhož roku rada hlavního města zahájila jednání s velkostatkářem Josefem Richterem, aby poskytl pro stavbu kostela své pozemky v místech, kde se rozkládala rozsáhlá zeleninová zahrada.
V roce 1899 převzal patronát spolku kardinál Leon, baron Skrbenský z Hříště. Dne 25. 4. 1906 byl v zasedací síni magistrátu pro Prahu VII jmenován projektantem a stavitelem chrámu architekt František Mikš za 4,5% z nákladu. Projekt byl odevzdán dne 27. 1. 1906 Ministerstvu kultu a vyučování a 27. 9. 1907 spolek dostal povolení stavět na místě někdejší bubenské cyklistické dráhy. Roku 1908 již stavba probíhala, takže základové zdi dosáhly úrovně soklu. Vedení zednických prací bylo tehdy zadáno místnímu holešovickému staviteli Josefu Vaňhovi a prací kamenických se ujal Antonín Gabriel. Základní kámen byl položen až 25. 9. 1908 a posvěcen kardinálem Leonem Skrbenským na paměť šedesátiletého panování Františka Josefa I. Do měděného pouzdra byl vložen pamětní spis napsaný Františkem Mikšem. V roce 1909 byl rozpočet na stavbu značně redukován, přírodní kámen měl nahradit umělý a v letech 1909–1912 se práce téměř zastavily. Roku 1912 převzal vedení kamenických prací Ferdinand Palouš, zednické práce prováděla po smrti Josefa Vaňhy stavební firma Aloise Sojky a Čeňka Stříbrného. Do poloviny září 1913 byl kostel vystavěn až do výše hlavní římsy a v říjnu byl zbudován hlavní štít. Téhož roku byly osazeny zlacené báně a v listopadu byla vytvořena klenební žebra a začalo se s klenutím, Ferdinand Palouš provedl kamenické práce na čelním portále. V červnu 1914 byly osazeny plastiky do štítu (sv. Antonín z bohdanečského pískovce). Téhož roku dostal kostel vitráže do některých oken, elektrické osvětlení a šamotovou dlažbu z Rakovníku. Byl dokončen hlavní portál, takže 25. října 1914 mohlo dojít k vysvěcení chrámu Leonem Skrbenským. Sochy sv. Václava a sv. Ludmily, které stojí na konzolách při hlavním vstupu, byly osazeny a posvěceny až 13. června 1926.
Trojlodní síňová orientovaná stavba na obdélném půdoryse má pětiboce ukončené odsazené kněžiště. Průčelí vévodí dvě hranolové věže a je rovněž zvýrazněno předstupující pětibokou, obkročnou klenbou zaklenutou předsíní, spočívající na polygonálních sloupech se sochami sv. Ludmily a sv. Václava. Vstupní předsíň doplňuje dekor kružbových vimperků, přesahující přes kružbovou balustrádu; ve vimpercích jsou tři pětilisty, prostřední s reliéfem Kristovy hlavy. Vstup předsíní vede dvěma pravoúhlými portály s kružbovými tympanony. V mezivěží se uplatňuje trojúhelníkový štít se sochami sv. Prokopa, sv. Antonína, sv. Vojtěcha, pod kterými jsou znaky českého království a města Prahy. K lodi přiléhají po severní i jižní straně čtvercové sakristie. Hladkou fasádu člení třikrát odstupněné opěrné pilíře a prolamují lomená okna. Na severní a jižní straně ústí do lodi lomené portály přístupné po vyrovnávacích schodištích.
Kněžiště je zaklenuté žebrovou klenbou s šesti paprsky a dvěma poli křížové klenby, sbíhající se do svorníků. Stěny presbytáře mají bohatou výzdobu. V dolní části je zlacený kobercový dekor na červeném a olivově zeleném podkladě asi od Václava Jansy. V horním pásu je zobrazen cyklus ze života sv. Antonína Paduánského, který provedl v letech 1930–1931 dle návrhu Antonína Krisana z roku 1927 Bohumil Číla. Jednotlivé výjevy od sebe oddělují malované sloupy. Jako první (od severu) je Kázání sv. Antonína rybám, dále je vyobrazeno Vidění sv. Antonína – světec klečí ve své pracovně a nad jeho hlavou se na oblacích vznáší božské dítě. V dalších částech cyklu je vylíčeno Kázání sv. Antonína chudým, Vzkříšení utopeného dítěte, Požehnání dětem a Rozdávání chlebů chudým. Proti hlavnímu oltáři se nachází ústřední výjev, na kterém sv. Antonín žehná zdejší farní osadě a též těm kdo se zasloužili o stavbu chrámu. Na dalších výjevech cyklu je popisována blažená smrt světce v kruhu bratří, Vedení mládeže světcem k víře a Uzdravení hněvivého syna. Na následujících dvou výjevech se zjevil sv. Antonínovi na modlitbách sv. František Serafínský a Panna Marie s Ježíškem. Na posledním se setkává světec se sv. Františkem. Freska se vyznačuje portrétním a psychologicky přesným prokreslením postav, neboť tváře byly studovány dle zdejších farníků. Neutrální zlaté pozadí ve stylu starých mistrů má zdůraznit slavnostnost a zázračnost světeckých výjevů. Tlumenou barevnost rouch řeholníků doplňuje studená zeleň a jiskřivá červeň ženských rouch. Ve stěně presbyteria je zasazena pamětní deska na vysvěcení chrámu dne 25. 10. 1914 Leonem Skrbenským z Hříště. Vstupy do sakristií z presbyteria vedou dvěma kýlovitými portály s přetínanými pruty.
Síň chrámu dělí v trojlodí mohutné válcové pilíře na polygonálních soklech. Jednotlivá pole trojlodí jsou zaklenutá rovněž křížovou klenbou, dosedající na obvodových zdech na geometrické konsoly. Stěny obíhá parapetní římsa a prolamují hrotitá okna. Výplně oken byla vytvořena dle kartonů Antonína Krisana sklářská firma Jana Kryšpína. Na čelní stěně lodi na epištolní straně je zobrazena Panna Marie Staroboleslavská. V prvním okně z roku 1923 (směrem od východu) se klaní Panně Marii muži, kteří se zasloužili o stavbu chrámu sv. Antonína: Antonín Nepil – první duchovní správce, architekt František Mikš, primátor Vladimír Srb a stavební rada Karel Vlček a kaplané Adolf Hladík a Josef Gracias. V spodním páse jsou zobrazeni andělé. Na druhém okně je vyobrazena Panna Marie Klatovská mezi anděly, v druhém páse se nachází pohled na Klatovy a v spodním páse je iluzivní architektura. Na třetím okně se Panna Marie Klokotská pod bohatě zdobeným baldachýnem vznáší nad panoramatem Klokot s dvojicí klečících poutníků. Na čtvrtém okně lze spatřit křest sv. Ludmily z roku 1924. Ve středu horní části sv. Ludmila přijímá křest z rukou sv. Metoděje na Velehradě, po stranách výjevu ženy přinášejí knížecí korunu a kníže Bořivoj sedí na knížecím stolci. V prostředním pásu jsou zobrazeny polopostavy blahoslavené Mlady, sv. Václava, sv. Anežky České. Páté okno asi z roku 1925 je zasvěceno těm, kdo se věnovali péči o chudé: sv. Alžbětě Durynské, sv. Anežce České a Martinu Tourskému. Pod ústředním obrazem jsou vyobrazeny polopostavy sv. Antonína Paduánského, sv. Anny a sv. Františka Xaverského. Spodní pás je jako u předchozích věnován vyobrazení architektury. Stěna lodi na evangelní straně je věnována zobrazením Panny Marie svatohorské. Na prvním okně je vyobrazen sv. Vincenc z Pauly, v dolním pásu se nachází sv. Eligius mezi anděly. Na druhém okně je sv. Anna s P. Marií, sv. Josef a sv. Jáchym, ve středním pásu pak polopostavy sv. Barbory, sv. Anežky Římská a sv. Kateřiny Sienské. V dolním pásu je opět architektura. Na třetím okně je zpodobena Panna Marie Sepekovská vznášející se nad panoramatem poutního chrámu s dvojicí klečících poutníků. Při pohledu na Sepekov jsou umístěny polopostavy sv. Ludmily a sv. Václava. V dolní pásu je opět architektura. Čtvrté okno z roku 1924 je věnováno Svaté rodině. Ve střední části horního pásu se nacházejí polopostavy sv. Judy Tadeáše, sv. Terezie Avilské a Adolfa. V spodním pásu je opět zobrazena architektura. Na posledním okně z roku 1927 žehná sv. Vojtěch České zemi. Ve středním pásu jsou umístěny polopostavy sv. Karla Boromejského, sv. Jana Křtitele a císařovny Heleny. V dolním pásu je architektura. Vstup do jižní věže z interiéru vede pravoúhlým portálem s přetínanými pruty. Kruchta v mezivěží spočívá na krakorcích, podkruchtí je zaklenuto dvěma poli křížové klenby, mezivěží jedním polem.
Zařízení:Monumentální ciboriový hlavní oltář navrhl František Mikš a jeho architekturu pojal jako gotický skeletový systém. Mramorová menza má čelní stranu dělenu do třech čtvercových polí s vloženými kvadriloby do kruhů. Menzu provedla kamenická firma Bárta a Tichý; její leštění a další povrchové úpravy uskutečnil mistr Žežulka ze Slivence. Velmi mohutný tabernákl upomínající na středověké domečkové relikviáře zdobí poprsí světců, trojice štítů a jeptišky. Stříšku tabernáklu nadnáší dvojice drobných sloupků a zakončují ji po stranách fiály a mohutné věžové nástavce. Ve střední části tabernáklu se vypíná baldachýn na štíhlých sloupech s vloženým krucifixem. Trojetážový nástavec oltáře – je pod samou klenbou presbyteria zdoben postavami světců stojícími pod baldachýnem. Sv. Antonín Paduánského od Štěpána Zálešáka je umístěn v mandorle mezi dvojicí klečících andělů. Po stranách stojí postavy sv. Václava a sv. Jana Nepomuckého, které zhotovili asi dle návrhu Štěpána Zálešáka sochaři Emanuel Korecký a Jan Klíma. Samotný vrchol nástavce tvoří dvouetážový velmi subtilní baldachýn rámovaný štíhlými fiálami. Řezbu baldachýnu provedl Václav Mráz a zlacení Václav Šesták. Novou oltářní menzu vytvořil roku 1993 Karel Stádník.
V čele jižní lodi je umístěn křídlový boční oltář Sedmi radostí Panny Marie od Antonína Krisana z roku 1925. Menzu zdobí trojice kvadrilobů vsazených do kruhů ve čtvercových polích. Na predele je Zmrtvýchvstání a Sestoupení Ducha svatého. Na pravém bočním křídle je zobrazeno Navštívení a Klanění Tří králů a na levém Zvěstování a Narození. Uprostřed je řezba zachycující trůnící P. Marii s Ježíškem korunovanou dvojicí letících andělů pod jemně vyřezávaným baldachýnem. Kolem baldachýnu jsou vztyčeny štíhlé fiály s opěráky po způsobu opěrného systému gotické katedrály. V nástavci je řezba Nanebevzetí Panny Marie. Protějškový oltář Božského srdce z roku 1922 je umístěn v čele severní lodi. Menzu dekoruje trojice kvadrilobů vsazených do kruhů, které jsou vepsány do čtvercových polí. V prostředním kvadrilobu je monogram Kristův. Ve spodní části predely je výjev Poslední večeře a horní část zdobí poprsí sv. Petra a sv. Pavla, konzolky s poprsími andílků a výjevy Vzkříšení Lazara a Vzkříšení dcery Jairovy. V střední části retáblu je umístěno Nejsvětější srdce Páně od Čeňka Vosmíka. Na bočních křídlech se nacházejí výjevy od Antonína Krisana: Kristus mezi apoštoly, Kristus v Káni Galilejské, Kázání Krista zástupům a Kristus v domě Šimonově. Nástavec oltáře je zdoben fiálami a kvadrilobem s Beránkem Božím. Řezbu baldachýnu provedl Václav Mráz a zlacení Václav Šesták.
Kazatelna stojí při pilíři mezi hlavní a severní lodí. Byla vytvořena ve dvacátých letech 20. století z umělého kamene dle návrhu Štěpána Zálešáka firmou Kraumann – Piccart – Šimanovský. Řečniště spočívá na šestibokém pilíři, který obkružuje arkáda s trojlaločnými oblouky na šesti štíhlých sloupcích. Na poprsnici řečniště jsou v nízkém reliéfu polopostavy evangelistů pod půlkruhovými oblouky rámovanými volnou kružbou a nesenými drobnými sloupky. Mezi oblouky jsou vsazeny drobné postavičky církevních otců. Na řečniště vede schodiště ve tvaru jednoho závitu šroubovice. Zábradlí schodiště zdobí jeptišky a trojlisty. Řečniště věnoval chrámu kardinál Leon Skrbenský z Hříště. Nad řečništěm je umístěna jemně řezaná baldachýnovitá stříška pravděpodobně od Václava Mráze. Nad šestibokou základnou pevně zasazenou do pilíře a rámovanou šesti fiálami se zvedá velmi subtilní baldachýn završený mohutnou kytkou.
V severní lodi je umístěna velmi masivní křtitelnice ze sliveneckého mramoru. Mísu obkružuje pás s citací: „Všechny národy křtíce je ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého“ (Mat. 28.19). Mohutné kovové víko dekoruje monogram Krista (kombinace řeckých písmen X a P v kruhovém medailónu). V severní lodi se nacházejí Slovanské jesličky od Václava Cvekla, který zde spolupracoval s Josefem Václavem Cveklem. Malované pozadí vytvořil Karel Štapfer, který tu zachytil krajinu kolem Domažlic a Draženova. Jesličky byly poprvé vystaveny P. Silvestrem Hrnčířem na Vánoce roce 1923. K Ježíškovi přistupují v roli svatých králů sv. Václav a polský kníže Mečislav. Černý král v bohatém orientálním šatě uzavírá průvod. Na jesličkách začal pracovat Josef Václav Cvekl již v roce 1904 na svých studijních cestách po Domažlicku. Jesličky jsou zaplněny postavami v lidových krojích nejen z Čech ale i představiteli ostatních slovanských národů. Postupně byly připojovány až do roku 1926 postavy Poláků, Černohorců, Bulharů, Rusů, Dalmatinců, Lužičanů a Srbů. Buková skříň byla k jesličkám přidána až v roce 1954.
V severní lodi též stojí zpovědnice od řezbáře Josefa Roháčka z dvacátých let 20. století, která je dekorována vpadlými čtvercovými a obdélnými poli rámovanými lištami. Je završena trojúhelným nástavcem s kraby a kytkou a jeptiškou. V jižní lodi je oltář sv. Anežky České z roku 1934 od Malínského z umělého mramoru. Menzu člení tři čtvercová pole, do nichž jsou vloženy kvadriloby. Postava světice stojí před mělkým reliéfním panoramatem Prahy s křížovnickým kostelem sv. Františka Serafínského a Karlovým mostem. Vedutu rámuje dvojice pilířků a sloupků s obloukem a završena je křížem a akantem. Po stranách stojí andílek se štítem s vyobrazením českého lva a andílek s křížem.
V jižní lodi je dále oltář s obrazem Kladení do hrobu od Vladimíra Schulze z roku 1915, který je kopií díla Raffaella Santiho z Galerie Borghese. Do predely jsou vsazeny obrazy se sv. Josefem s Ježíškem a sv. Antonínem Paduánským s Ježíškem, které jsou pravděpodobně dílem Antonína Krisana. Do vedlejšího oltáře zbudovaného v roce 1924 je zasazen procesní kříž posvěcený v roce 1924. Byl vytvořen bratrem Pantaleonem Majorem OSB v beuronském stylu v roce 1915. Po stranách krucifixu je na zlaceném podkladě Sedm vzdechů Kristových na kříži. Pozadí tvoří „koberec“ tmavých barev. Na predele jsou obrazy s námětem Kajícího se marnotratného syna a Marnotratný syn se setkává s otcem. Křížovou cestu vytvořil Bohumil Beck z Kutné Hory v roce 1941. Lavice jsou od uměleckého truhláře Václava Šípala. Varhany z let 1912–1913 od Josefa Hubičky mají 40 rejstříků s třemi manuály.
V severní věži je zavěšen zvon z kostela sv. Klimenta z roku 1572 od zvonaře Brikcího z Cimperka, který zde byl umístěn v roce 1920 z iniciativy P. S. Hrnčíře. Zvon mající v průměru 95,5 cm dal ulít Tobiáš Nejedlý z Wysoké. Je zdoben bohatým akantem a erbem Rožmberků v oválném vavřínovém věnci ovíjeném stuhami. Na věnci je osm kruhových medailónů s profilovaným orámováním a s alegoriemi Ctností a Neřestí. Ze sedmi zvonů vytvořených pro chrám v letech 1914–1926 se vinou dvou světových válek nedochoval ani jediný. V jižní věži je umístěn zvon sv. Václava o průměru 126,6 cm, který ulila firma Meneely Bell Co. v městě Troy ve státě New York v roce 1918 „na paměť československé svobody“. Zvon je „kopií“ amerického tzv. Zvonu Svobody z roku 1753 včetně parafráze jeho nápisu „PROCLAIM LIBERTY / THROUGH OUT ALL WORLD / UNTO ALL / THE INHABITANTS THEREOF / OCT. 26, 1918”, je však ještě doplněn o postavu sv. Václava s českým nápisem. V roce 1928 byl převezen do Prahy a byl do roku 1957 umístěn ve Valdštejnském paláci a až v roce 1980 zavěšen v severní věži jako náhrada zvonu sv. Antonína, který byl roztaven v roce 1942. V sanktusové vížce je zavěšen drobný umíráček o průměru 35,3 cm z druhé čtvrtiny 19. století patrně od Karla Bellmana. Je zdoben reliéfem sv. Jana Nepomuckého.

Autor poslední revize: Pavel Vlček