Hanavský pavilon

Zděný pavilon, první rozměrná stavba využívající litinových detailů, byl vybudován jako propagační pavilon železáren knížete Wilhelma von Hanau (Viléma Hanavského) v Komárově u Hořovic pro Zemskou jubilejní výstavu v roce 1891 podle projektu Otty Heisera a Josefa Hercíka. Na formování dílů se podílel zejména modelér Zdeněk Emanuel Fiala a stavba na výstavišti vznikala pod dohledem stavitele Františka Červenky (stejná firma instalovala pavilon i na Letné) zásluhou dělníků knížecích sléváren. Dobové zprávy hovoří o tom, že pavilon byl proveden ve slohu „bohatého holandského baroka“, a skutečně je také vidět především inspiraci barokními detaily, i když nelze přehlédnout ani kvazirenesanční prvky.
Po skončení výstavy kníže věnoval pavilon městu Praze. Stavba byla rozebrána a po určitých dohadech (původně měla být instalována na Nebozízku) byla na konci roku 1898 znovu postavena na Letné a kolaudována jako výletní vyhlídková kavárna na baště XIX, nedaleko Kramářovy vily. Konstrukce byla železná, zdivo přízemní partie cihelné a střecha byla zčásti dřevěná a zčásti železná. Kavárna byla určena jen k letnímu provozu. Před první světovou válkou (1911) se uvažovalo o demontáži a odstranění pavilonu. V letech 1967–1969 došlo k velké rekonstrukci pavilonu, jehož litinové části byly rozebrány a chybějící díly nově odlity. Od roku 1971 opět pavilon sloužil jako restaurace. Znovu došlo k restaurování litinových detailů v roce 1987 za účasti sochařů Vladimíra Svobody a Milana Jandy.
Dispozice pavilonu je založena na polygonálním ústředním tělesu (vytvořeným ale okosením čtvercové hmoty), z něhož do tří stran vystupují rizality s bohatými převýšenými štíty, které připomínají nizozemské barokní stavby. Jen průčelí, obracející se k řece, bylo ponecháno bez rizalitu. Střecha, krytá břidlicí, je mansardová s výraznou konkávkonvexní křivkou, na kratších stranách doplněná o modelované vikýře z plechu a litiny. Poněkud orientální vyvrcholení střechy lucernou připomene čínské čajové pavilony zámeckých parků, ale tak trochu i Royal Pavilion v Brightonu. Lucernu doplňuje bohatě tvarované zábradlí ve spodní části a modelované chrliče s opěrnými litinovými šikmými sloupky. Velké množství litinových a plechových detailů ukazuje, že stavba měla být především reklamou na různé litinové a plechové stavební detaily. Nejvíce litinových prvků se objevuje právě v průčelí pavilonu, kde je velká prosklená plocha nesená litinovými sloupky. Z litiny je vytvořen i polokruhově ukončený vchod, který horní částí zasahuje do prosklené plochy. Nad tím je trojúhelný štít, v němž je zavěšena dvojice litinových gryfů, kteří nesou štítek s maskaronem a oválným terčem s datem 1891. Také vázy na průčelním štítu – nebo alespoň ta prostřední – jsou vytvořeny z litiny. Zděnou část člení pásová rustika, stavba je ukončena profilovanou korunní římsou s výraznými konzolami. Stejně jsou členěny i boční rizality, které završují vysoké a bohatě vykrajované štíty. Plocha stěny je doplněna vystupujícím hrotitým arkýřem, vytvořeným z litiny a krytým měděnou bání. Na pravém štítu je v horní části nápisová deska, která oznamuje, že „TENTO PAVILON / POSTAVEN BYL KNÍŽECÍMI / HANAVSKÝMI ŽELEZÁRNAMI / V KOMÁROVĚ / NA VŠEOBECNÉ ZEMSKÉ VÝSTAVĚ / V PRAZE 1891.“ Na shodně utvářeném protějškovém štítu je nápis: „TENTO PAVILON / VĚNOVÁN BYL PO VŠEOBECNÉ / ZEMSKÉ VÝSTAVĚ V PRAZE 1891 / JEHO JASNOSTÍ / KNÍŽETEM VILÉMEM Z HANAU / KRÁL. HLAV. MĚSTU PRAZE.“ Také na obou vysokých štítech s řadou volutových motivů jsou litinové detaily, především pak hroty s větrnými korouhvičkami.
Poněkud střízlivěji je utvářena zadní část pavilonu, třebaže i zde se objevuje celá řada kovových detailů. Zděná část je opět doplněna pásovou rustikou, přičemž je vyznačena hladká soklová partie, která však z hmoty proti zvyklostem nevystupuje. Složitou organizaci hmoty zde utváří dispozice spodní partie, která není okosena, ale probíhá v pravoúhlé formě. Tato hmota, působící mylně jako vložená, je rustikována i v soklové partii. V okosené části výše se objevuje oválné okno, jehož prosklenou konstrukci opět chrání mříž. S ohledem na silně klesající terén je zadní část, zvláště pod hranolovým rizalitem, podezděna dalším podlažím. To je provedeno z lomového kamene, který na hranách doplňují otesané kvádry, v čele pak kamenný vstupní portál s nadsvětlíkem. Dvoukřídlé dveře mají opět prosklené části chráněny mříži, mříž je vložena i do nadsvětlíku a do okna nad vchodem. Kovový je rovněž držák lucerničky nad vchodem. Horní část rizalitu je pojednána odlišně od bočních rizalitů. Je zde trojdílné okno rozdělené litinovými sloupky, nad ním je pak kovový balkón s litinovým „barokním“ zábradlím. Jinak je štít nad tímto rizalitem utvářen shodně s postranními, deska je zde na rozdíl od bočních rizalitů bez nápisu.
Jestliže v průčelní části pavilonu jsou na bocích zavěšeny litinové konzoly s lucernami, na zadní straně pavilonu jsou to žerďové nosiče. Po levé straně zadního rizalitu jsou i jednotlivé kovové stupně žebříkového přístupu na střechu. Několik typů zábradlí se objevuje na terasách před pavilonem, jejichž vzhled byl poněkud znesvěcen vestavbou prosklené verandy. Vnější terasa má litinové sloupky, vnitřní rovněž, které však zároveň slouží jako lucerny. Vzor zábradlí je zde pochopitelně odlišný. Zábradlí při vstupu do pavilonu v horní části je nejbohatší, co se týká dekorací (objevují se zde štítky s iniciálou VH), bohatší jsou zde i rozvětvené lucerny.

Autor poslední revize: Pavel Vlček