Vilu navrhl pro svého přítele malíře Karla Wilferta významný architekt německé národnosti Josef Zasche. Stavbu realizoval v letech 1904 a 1905 Alois Potůček. Podle původně šedomodré omítky a sytě modrých prvků na fasádě byla vila nazývána Blaues Haus (Modrý dům) nebo podle majitele také Wilfertova vila.
Hmotná stavba prakticky bez architektonického článkoví (jen s drobnými secesními detaily) předznamenala svým prostým výrazem pozdější vývoj. Průčelí domu je ozdobeno keramickými dlaždicemi s ornamenty a mozaikovými slunečními hodinami mezi okny v druhém nadzemním podlaží, jejich návrh je pravděpodobně dílem prvého majitele Karla Wilferta. V roce 1937 byla vila na severní straně rozšířena. Vila je příkladem přechodu od pozdní geometrické secese k rané moderně.
Vilu čp. 291 v Holešovicích (dříve čp. 250 v Bubenči) navrhl pro svého přítele malíře Karla Wilferta významný architekt německé národnosti Josef Zasche. Stavbu realizoval v letech 1904 a 1905 Alois Potůček. Podle původně šedomodré omítky a sytě modrých prvků na fasádě byla vila nazývána Blaues Haus (Modrý dům) nebo podle majitele také Wilfertova vila. V roce 1937 byla vila na severní straně rozšířena.
Stavba na půdoryse písmene L s válcovitým schodištěm uprostřed dispozice má mansardovou střechu u jižního křídla a sedlovou zvalbenou střechu u severní části. Vnější fasády s výjimkou jižního průčelí postrádají výraznější ozdoby (dnes chybí akcentující okenice) a jsou provedeny velmi střízlivě. Dekorace se omezuje na mělce vpadlá pole kolem oken, nad okenním překladem jsou vytažena do hrotu. Jižní úzké dvouosé průčelí člení uprostřed secesní keramický reliéf sloužící patrně jako sluneční hodiny. Vlevo je postava starce s paletou v ruce, vpravo mladá dívka se sovou. Mezi malými okénky půdního patra jsou tyrkysové obkladačky, nad tím doplňují dvojitou plastickou vlnovku rovněž tyrkysové „drahokamy“ (obkladačky vejčitého tvaru).
Vila je příkladem přechodu od pozdní geometrické secese k rané moderně.
V současné době slouží někdejší vila jako modlitebna Obce křesťanů, je zde kaple sv. Jana, vytvořená podle návrhu architekta Petra Kříže a vysvěcená v roce 1995. Nově byla také zřízena výstavní síň Josefa Adamce. Připsání vily Josefu Zaschemu se zakládá na obdobně řešené Dresslerově vile v rodném městě architekta, v Jablonci nad Nisou.
Autor poslední revize: Pavel Vlček
-
Zdroje a literatura:
-
- Rostislav Švácha, Od moderny k funkcionalismu. Proměny pražské architektury první poloviny dvacátého století. Praha: 1994, s. 521.
- Jan E. Svoboda – Zdeněk Lukeš – Ester Havlová, Praha 1891–1918. Kapitoly o architektuře velkoměsta. Praha: 1997, s. 180.
- Přemysl Veverka ed al. Slavné pražské vily. Praha: 2007, s. 55.
- Petr Krajči – Radmila Sedláková (eds.), Slavné pražské vily. Sto a jeden dům s příběhem. Praha: 2012, s. 72–74.
- Pavel Vlček (ed.), Umělecké památky Prahy. Velká Praha. A/L. Praha: 2012, s. 448, autor hesla Pavel Vlček.
-
Název:
Wilfertova vila -
1904–1905:
Realizace1937:
Přístavba1995:
Adaptace (části interiéru na kapli) -
Architekt:
Stavitel:
Investor:
Obec křesťanů -
Kód:
Praha-7-H-291 -
Typ: