Hostinec U Jana Lucemburského

Původní projekt dvoupatrové novorenesanční budovy s hostincem U Rytíře Dalimila, později U Jana Lucemburského, pochází z roku 1873. Jako stavebník je pod projektem podepsána J. Hodanová, za stavitele Vojtěch Hodan.
Objekt měl třítraktovou šířkovou dispozici, k ní se již v té době pojilo křídlo společenského sálu, pozdější divadlo. Dřevěné schodiště na obdélném půdorysu bylo umístěno v centru středního traktu, přístupné jak vestibulem, tak ze dvora. Předsálí obsahovalo dvě samostatná schodiště na galerie.
Když se kolem roku 1883 začala v rozrůstající se obci jevit potřeba zbudovat kapli, koupil dům Spolek pro vystavění katolického kostela na Žižkově. Hostinec byl zrušen a bývalá taneční síň adaptována na kapli zasvěcenou Panně Marii. Při kapli měly sestry řádu boromejek dětskou opatrovnu. Po vystavění kostela sv. Prokopa zůstala kaple využívána školní mládeží a zbytek domu, zvýšený o jedno patro, připadl nově zřízenému gymnáziu. Po jeho odstěhování získala zdejší učebny Veřejná obchodní škola grémia pražského obchodnictva v Žižkově.
Z roku 1887 pochází plán stavitele Brože na postavení věže v průčelí. V roce 1903 došlo k výměně dřevěného schodiště za jednoramenné železobetonové. Roku 1919 rozhodl poradní orgán městského zastupitelstva pro věci kulturní o zrušení kaple a adaptaci objektu k „lidovýchovným“ účelům. Vypracováním plánu rekonstrukce byl tehdejším starostou města MUDr. Rudolfem Kostrakiewiczem pověřen městský inženýr Jindřich Motejl. Interiér bývalé kaple byl odstraněn, proti průčelní stěně vzniklo pódium a v hledišti nechal stavebník umístit 208 sedadel.
V roce 1924 bylo za vedení stavitele J. Herinka rozšířeno jeviště, postaven jevištní portál, skladiště a divadelní šatna. Vzhledem k omezeným finančním prostředkům však ani po těchto úpravách nebylo dosaženo potřebného vybavení. Roku 1927 proto architekt František Chvojka odstranil galerie a nahradil je prostorným balkonem, postavil vestibul se šatnami, místnost pro divadelní rekvizity, nový jevištní portál a hlediště vyplnil 336 sedadly. Od té doby zde působila především scéna Městského osvětového sboru (MOS) pod vedením Ing. Františka Síly, která se posléze rozrostla až na čtyřicet činných členů a sehrála zde řadu významných inscenací. Scéna MOS působila na jevišti Masarykovy síně prakticky až do příchodu německých okupantů.
Po druhé světové válce byla Masarykova síň ve Štítného ulici přejmenována na Síň lidové umělecké tvořivosti (LUT) a opět sloužila potřebám osvětové činnosti. Při sporadickém účinkování ochotnických souborů se hrálo v rámci nové reorganizace pod názvem Žižkovské divadlo (Čtenářsko-ochotnická jednota Tyl, ve které působil i Jaroslav Marvan, ochotnický soubor Mlok, Akademická beseda Žižkov, Jirásek, Pokrok a další).
V roce 1960 bylo divadlo LUT na Žižkově pro nevyhovující jevištní vybavení a zastaralé bezpečnostní zařízení uzavřeno. Zrekonstruovaná scéna (J. Rubeš) byla pod názvem Žižkovské divadlo znovu uvedena do provozu v sezoně 1976/1977.
Roku 1986 se uskutečnila zatím poslední rozsáhlejší rekonstrukce (elektroinstalace, jeviště, hlediště – kapacita byla snížena na 230 míst, prostory foyeru a sociální zařízení) a v roce 1995 bylo zrekonstruováno jeviště včetně přistavěné forbíny. Po roce 1989 bylo Žižkovské divadlo přejmenováno na Žižkovské divadlo T. G. Masaryka. Od roku 1995 nese divadlo název Žižkovské divadlo Járy Cimrmana, celý objekt pak Masarykův dům, v němž sídlí zmíněné divadlo a ZUŠ.

Autorka poslední revize: Markéta Svobodová