Střízlivý, dosti přísně symetrický funkcionalistický dům v řadové zástavbě východní strany ulice Františka Křížka v bloku mezi ulicemi Milady Horákové a Vinařskou se zdánlivě přizpůsobuje výškou i vnějším vzhledem sérii tří podobně komponovaných novostaveb z 30. let 20. století (domy čp. 402, 403 navržené Františkem Magnuskem a čp. 525), které na něj navazují severním směrem. V době schválení projektu ovšem byla teprve připravována plánová dokumentace pouze novostavby čp. 525 architektem Otto Zuckerem. Autor projektu domu čp. 434 není spolehlivě znám. Dochované plány z roku 1935 sice nesou podpis Egona Votického, ale Jan E. Svoboda jej považoval toliko za provádějícího stavitele, připustil jeho drobné úpravy stavebních výkresů a navrhl za autora projektu považovat architekta Hilara Pacanovského. Relativně dobře dochovaný dům, charakteristický ustoupeným nejvyšším patrem s předloženou terasou a zavěšeným rizalitem v centru kompozice průčelí, prošel jen drobnými adaptacemi kotelny počátkem 90. let 20. století a v roce 2018 drobnými úpravami prodejny v přízemí.
Železobetonová skeletová konstrukce šestipatrového domu vystavěného Egonem Votickým v hrubé stavbě ještě roku 1935 a krátce poté dokončeného se na jihu přimkla ke staršímu secesnímu domu čp. 1173, vybudovanému podle návrhu Bohuslava Homoláče těsně před vypuknutím první světové války. Homoláčův nárožní dům tehdy ještě neměl nástavbu a jeho původní výšku respektovala i korunní římsa hlavní hmoty novostavby čp. 434. Nejvyšší podlaží pod plochou střechou muselo poodstoupit od půdorysného obrysu domu a využilo tak dobově oblíbený motiv podélné terasy před sebou. Více se však projektant funkcionalistického objektu sousedící secesní budovou omezit nenechal. Meziválečné snížení nároků na výšku obytných i obchodních místností dovolilo vměstnat při shodné výši stavby do konstrukce pět plnohodnotných pater nad obchodním parterem, mnohem nižším, než bylo zvýšené přízemí Homoláčova domu. Novostavba zaujala lehce obdélný půdorys a do ulice se obracela plochou, takřka nečleněnou fasádou, kterou plasticky oživil jen velmi plytký zavěšený rizalit v centrální ose průčelí, sahající od 1. po 5. patro. Hloubka rizalitu je natolik nepatrná, že ji pohltila a ještě před něj předstoupila prostá pásová římsa oddělující přízemí od pater, ačkoliv drobná předstupující korunní římsa rizalit kopíruje. Fasádu dále rytmizují už jen obdélné okenní otvory v postranních osách průčelí se čtyřmi křídly. Pětikřídlá širší okna přisazená po dvojicích k sobě v rizalitu vytvářejí tehdy typický motiv pásových oken. Všechna okna 1. až 5. patra jsou decentně zvýrazněna mělce vystupující šambránou. Černým leštěným obkladem zdůrazněný parter (na původních výkresech nadepsaný „Suteren“) obsahuje z osy domů mírně k jihu posunutý obdélný vchod s novějšími prosklenými dveřmi a tři výkladce obchodních provozoven se samostatnými obdélnými vstupy, z nichž dnes zůstaly v původní poloze jen oba krajní (střední a severní obchod byly druhotně sloučeny). Oproti nápadně symetrizujícímu uličnímu průčelí je zadní fasáda členěna půdorysně i hmotově v předsazenou severní část a ustupující jižní díl. Vzniklé nároží vyplnilo v dispozici zadní dvouramenné schodiště do vyšších podlaží přístupné z chodby uvnitř domu, k níž od hlavního vstupu vede poměrně úzká chodba s bedněnou imitací valené klenby. Uvnitř domu se částečně dochovaly prvotní obklady, místy zárubně dveří a dveře bytových jednotek, zábradlí schodiště a další detaily. Přízemí bylo původně členěno ve tři obchody přístupné z ulice, zatímco směrem do dvora byly umístěny dva malé, jednopokojové byty s kuchyněmi a předsíněmi. V patrech jsou velkoryseji rozvržené byty s většími pokoji směřovanými do ulice a provozními místnostmi při bočních zdech domu.
Autor poslední revize: Dalibor Prix
-
Prameny:
-
- Stavební archiv ÚMČ Prahy 7
-
Zdroje a literatura:
-
- Zdeněk Lukeš – Jan E. Svoboda, Praha 7 – 100 let moderní architektury 1885–1985. Praha: 1985, s. 35, č. 227.
- Jan E. Svoboda – Jindřich Noll – Ester Havlová, Praha 1919–1940. Kapitoly o meziválečné architektuře. Praha: 2000, s. 90.
- Pavel Vlček (ed.), Umělecké památky Prahy. Velká Praha. A/L. Praha: 2012, s. 464, autorka hesla Dita Dvořáková.
- Jan E. Svoboda, Někteří pražští židovští architekti dvacátých a třicátých let 20. století a jejich doložené i možné stavby (ed. Jindřich Noll). Staletá Praha XXXVI, 2020, s. 153.
-
Název:
Nájemní dům s obchody čp. 434 -
1935:
Projekt a realizace -
Kód:
PRAHA-7-H-434 -
Typ: