Spolupracující tandem inženýr Julius Landsmann a architekt Martin Reiner, absolvent německého vysoké školy technické v Praze (ač narozen v Maďarsku), navrhl v roce 1936 nápadný dům na nároží ulic Pplk. Sochora a Farského. Stavba byla vybudována vzápětí v letech 1936–1937. V roce 2011 se zvažovala rekonstrukce, z níž však sešlo a dům se dochoval v převážně původním vzhledu. I když řada detailů použitých na fasádě je takřka totožná s prvky typickými pro uliční průčelí sousedícího domu čp. 425 od týchž autorů, nárožní objekt se z běžné, zvláště řadové funkcionalistické zástavby druhé poloviny 30. let 20. století v Holešovicích poněkud vymyká bohatě plasticky promodelovanou hmotou, v níž dominuje kontrast pravoúhlého parteru a balkonů se zaobleným „zanořeným“ vlastním nárožím, plně se uplatňujícím naopak až v nejvyšším podlaží.
Nárožní dům železobetonové skeletové konstrukce je částečně podsklepený, šestipatrový, opatřený plochou střechou. Pozornost projektantů se soustředila na nároží svírající tupý úhel. Směrem k němu postupně narůstá plastická gradace obou nestejně dlouhých uličních fasád, severní s domovním vstupem o pěti osách a západní čtyřosé. Ploché okraje obou průčelí člení v 1. až 5. patře jen obdélná okna, vlastní zasunuté a včetně 6. patra zaoblené nároží však flankují mělké a úzké jednoosé rizality zvyšující hmotové promodelování vnějšího vzhledu. Zatímco lichoběžníkový tvar stavebního místa respektuje zahrocený půdorys přízemí, od 1. patra je nároží domu zaobleno. Kompoziční protiváhou hrany parteru se tedy stalo oblé nároží vrcholu stavby. Oba principy (hrana i zaoblení) se navíc v rozsahu 1. až 5. patra vzájemně prostupují, zaobleným stěnám jsou tu předloženy zalomené balkony, jejichž boční okraje byly osazeny drobným keramickým obkladem. I zde se jedná o drobný důmyslný detail, protože světlá šedozelená mozaika původně barevně odkazovala k obdélným zelenkavým obkladačkám parteru většího formátu. Plasticitu a dojmovou dramatičnost nároží dále zvyšuje mírné odsazení okrajů balkonů od čela obou postranních zavěšených rizalitů, čímž došlo k optické kolizi obdélných železných polí zábradlí balkonů vyplněných polomatným sklem s plastickým povrchem s okny na vnitřních stranách rizalitů, tvořícími součást zalomených pásových oken. Totéž zábradlí lemuje i úzkou terasu před nejvyšším zasunutým podlažím domu (a opakuje se i na sousední stavbě čp. 425). Motiv pásů oken evokují i otvory zaobleného nároží, kde jsou blízko sebe seskupena dvojice čtvercových dvoukřídlých oken a kombinace shodného okna s balkonovými dveřmi orientovanými k severu. Po stranách fasád už pásový dojem oken není patrný, obdélná čtyřdílná okna s horizontálním poutcem pod ventilačním ležatým křídlem zde vytvářejí zklidňující stereotypní rastr (členění oken je shodné se sousedním domem čp. 425). Naznačené podobnosti s detaily domu čp. 425 doplňují i hlavní prvky přízemí. Vedle zmíněných obkladů je to užití kruhového okna nad hlavním vchodem na severní straně domu, černý obklad obdélného vstupu s podobnými kovovými, jen v ose prosklenými dveřmi původně z tzv. bílého bronzu a římsová stříška se zaoblenými rohy chránící vchod. Na nádvorních fasádách byly jednotlivým bytovým jednotkám v patrech předloženy úzké páskové balkony, podobné motivu sousedního čp. 425. Východně od kouta sevřeného oběma křídly domu při nádvorním průčelí bylo situováno schodiště propojující jednotlivá podlaží. Také byty byly komponovány podobně jako u čp. 425, tedy s pokoji při uliční straně a kuchyněmi směrem do dvora a provozními místnostmi, koupelnami a toaletami uprostřed domovní dispozice. Ve vestibulu za hlavním vstupem, chodbách a na schodišti byly uplatněny různobarevné keramické obklady a detaily z bílého bronzu, podobně jako v domě čp. 425, byť zachované v poněkud menší míře.
Autor poslední revize: Dalibor Prix
-
Prameny:
-
-
NPÚ, ú.o.p. Praha, PPD XLIX (Praha 7 – Holešovice, Pplk. Sochora 426/7, plánová dokumentace činžovního domu.
-
-
Zdroje a literatura:
-
- Zdeněk Lukeš – Jan E. Svoboda, Praha 7 – 100 let moderní architektury 1885–1985. Praha: 1985, s. s. 32, č. 179.
- Jan E. Svoboda – Jindřich Noll – Ester Havlová, Praha 1919–1940. Kapitoly o meziválečné architektuře. Praha: 2000, s. 93.
- Zdeněk Lukeš, Splátka dluhu. Praha a její německy hovořící architekti 1900–1938. Praha: 2002, s. s. 158, 160.
- Dagmar Broncová et al. Praha 7 křížem krážem. Praha: 2004, s. 463, autor hesla Pavel Vlček.
- Jan E. Svoboda, Někteří pražští židovští architekti dvacátých a třicátých let 20. století a jejich doložené i možné stavby (ed. Jindřich Noll). Staletá Praha XXXVI, 2020, s. 156.
- Pavel Vlček ed al. Encyklopedie architektů, stavitelů, zedníků a kameníků v Čechách. Praha: 2004, s. 745, autor hesla Pavel Vlček.
-
Název:
Nájemní dům čp. 426 -
1936:
Projekt1936–1937:
Realizace -
Kód:
PRAHA-7-H-426Farského 426/6, Praha Holešovice -
Typ: