Trojice majetkových podílníků, Vilém a Jindřich Stránští a architekt Julius Landsmann, se rozhodla v roce 1936 mezi boční fasády funkcionalistického nárožního domu čp. 424 (vchod z Antonínské ulice č. 6) a souběžně vznikající novostavby nárožního domu čp. 426 (jehož vstup byl orientován do ulice Pplk. Sochora č. 7) postavit řadový dům tvořící architektonické „pokračování“ severně položené novostavby. Vyhotovením projektu byli pověřeni spolumajitel nemovitosti Julius Landsmann a jeho spolupracovník architekt Martin Reiner. Šestipatrový objekt s ustupujícím nejvyšším podlažím, parterem chráněným zelenkavým keramickým obkladem a mělkým zavěšeným rizalitem v rozsahu 1. až 5. patra ve dvou středních osách byl vystavěn v letech 1936–1937. Stylově se přizpůsobil především sousednímu nárožnímu domu čp. 426, který navrhla tatáž autorská dvojice – Landsmann a Reiner.
Užší dům na téměř čtvercové parcele se tyčí na východní straně Farského ulice, zhruba uprostřed krátkého domovního bloku, vystavěla firma Františka Fuchse. Nad přízemím se zvedá pět pater a pod plochou střechu je navíc vloženo ještě šesté, půdorysně od uliční fasády ustoupené patro s předloženou úzkou terasou chráněnou železným zábradlím s obdélnými poli, navazujícím na obdobné zábradlí terasy sousedícího domu čp. 426. Funkcionalistický objekt železobetonové skeletové konstrukce se do ulice obrací střídmým průčelím. To je v přízemí čtyřosé, obložené světle zeleným keramickým obkladem zalomeným i do špalet obdélných oken členěných na čtyři části, z nichž dvě střední okenní křídla „zkracuje“ poutec pod společným, ležatě obdélným ventilačním křídlem. Druhou osu od jihu vyplňuje hlavní obdélný domovní vstup zvýrazněný černým obkladem, který pokrývá i drobnou přímou nadpražní římsu se zaoblenými rohy. Nad vstupem, osazeným novými kovovými dveřmi v roce 2011, kdy proběhla celková renovace fasády, je kruhové okno přisvětlující domovní chodbu. Výše je fasáda omítnutá, hladká, plasticky oživená jen uprostřed mělce vystupujícím rizalitem s pásovými čtyřdílnými, vždy trojkřídlými okny, která se monotónně opakují i v obou krajních osách průčelí. Naproti tomu nádvorní průčelí je komponováno asymetricky a pásové balkony v něm zaujímají severní dvě okenní osy. Reagují tím na nepatrně větší hloubku této části domu. Zadní fasádu navíc oživuje v přízemí mírné zapuštění druhé osy od jihu s obdélným východem do dvora. V těchto místech je v organismu domu vloženo zadní trojramenné schodiště se čtvercovou šachtou pro výtah uvnitř. Větší pokoje bytových jednotek jsou obrácené do ulice, menší pokoje i do dvora po stranách dispozice, kde je doplňují kuchyně a u většího (severního) bytu původně i pokojík pro služebnictvo. Koupelny, spíže a toalety se přimkly k bočním zdem domu mezi uličním a nádvorním traktem. Vestibul za hlavním vchodem, chodby a částečně i schodiště zdobí keramické obklady a ušlechtilé umělecko-řemeslné prvky z tzv. bílého bronzu. V roce 2020 byla na průčelí jižně vedle vstupu instalována černá pamětní deska připomínající operní pěvkyni Marianne Golz-Goldlust, zavražděnou nacisty v pankrácké věznici s vhloubeným textem: Zde žila Hier lebte / Marianne Golz-Goldlust / „Spravedlivá mezi národy“ / „Gerechte unter den Völkern“ / * 23. 1. 1895 Wien-Hernals † 8. 10. 1943 Praha-Pankrác.
Autor poslední revize: Dalibor Prix
-
Prameny:
-
- Stavební archiv ÚMČ Prahy 7
-
Ivan Beneš, Rekonstrukce balkónů na východní fasádě objektu čp. 425, Farského 4, Praha 7 – Holešovice, statický posudek. Praha 2011 (uloženo v NPÚ, ú.o.p. Praha).
-
Marek Scheib, Průzkum uliční fasády objekt Farského 4, čp. 425, Praha 7 – Holešovice. Nálezová zpráva, restaurátorská dokumentace. Praha 2011 (uloženo v NPÚ, ú.o.p. Praha).
-
Zdroje a literatura:
-
- Zdeněk Lukeš – Jan E. Svoboda, Praha 7 – 100 let moderní architektury 1885–1985. Praha: 1985, s. s. 32, č. 179.
- Rostislav Švácha, Od moderny k funkcionalismu. Proměny pražské architektury první poloviny dvacátého století. Praha: 1994, s. 507.
- Jan E. Svoboda – Jindřich Noll – Ester Havlová, Praha 1919–1940. Kapitoly o meziválečné architektuře. Praha: 2000, s. 93.
- Zdeněk Lukeš, Splátka dluhu. Praha a její německy hovořící architekti 1900–1938. Praha: 2002, s. s. 158, 160–161.
- Dagmar Broncová et al. Praha 7 křížem krážem. Praha: 2004, s. 463, autorka hesla Dita Dvořáková.
- Pavel Vlček (ed.), Umělecké památky Prahy. Velká Praha. A/L. Praha: 2012, s. 745, autor hesla Pavel Vlček.
-
Název:
Nájemní dům čp. 425 -
1936:
Projekt1936–1937:
RealizaceFrantišek Fuchs (Stavitel)
Julius Landsmann (Investor)
Jindřich Stránský (Investor)
Vilém Stránský (Investor) -
Kód:
PRAHA-7-H-425Adresa:
Farského 425/4, Praha Holešovice -
Typ: