Hotel s restaurací Národní dům

Projekt a novostavbu Národního domu pro bývalou stranu národně sociální v Praze na Žižkově realizoval stavitel Zdeněk Frič mezi lety 1911–1912, pravděpodobně podle projektu Bedřicha Bendelmayera. Na konstrukci objektu spolupracovali bratři Václav a Josef Kavalírové. Jednalo se o významné středisko společenského a kulturního života Žižkova. Od svého vzniku prošel objekt jen drobnými stavebními úpravami a zachoval si původní charakter s pozoruhodnými vnitřními prostory a kvalitní uměleckořemeslnou výzdobou.
Čtyřpatrový nárožní dům stojí na dvoutraktové podsklepené dispozici, levé kratší křídlo se schodištěm do dvora obsluhuje hotelovou část, pravé delší restaurační křídlo se schodišťovým vestibulem v předním traktu obsluhuje společenskou část objektu. Nástupní schodiště, které vede do foyeru v 1. patře, tvoří svým vstupem a vysokými barevnými vitrážovými okny samostatnou osu pravé uliční fasády. Společenský podélně orientovaný sál s mělkým jevištěm v čele je umístěn ve dvoře a svou kratší stranou se přimyká k delšímu uličnímu křídlu. V 1. patře lemují interiér ploše zaklenutého sálu po dvou stranách galerie, prosvětlen je čtyřmi podélnými, půlkruhově zakončenými okny a dvěma střešními světlíky. Celý sál, v jehož pojetí je cítit ozvuk pražského Obecního domu, je vyzdoben světlou, zlacenou štukovou výzdobou, využívající převážně secesní stylizované vegetabilní a květinové motivy, na straně jeviště a u zadní stěny sálu s širším pásem členěným dekorativními kazetami. Architektonicky hodnotný je rovněž interiér hotelu v levé části se zachovalým prostorem vestibulu a schodištěm s původním pozdně secesním zábradlím, leptanými skly oken a výrazně členěnými prvky. Ve své době měl Národní dům také ve dvoře Z. Fričem navrženou zahradu s hudebním altánkem a jinými menšími dřevěnými objekty. Uliční průčelí bohaté na pozdně secesní dekor je v levé části čtyřosé, v pravé osmiosé, nároží zvýrazněno věží. Přízemní parter je prolomen menšími termálními okny, oba vstupy lemuje bohatá štuková výzdoba. Průčelí v patrech je prolomeno pravoúhlými okny. Pravé reprezentativní křídlo zvýrazňuje centrální konvex-konkávně prohnutý balkon v 1. patře, procházející třemi osami, zakončený secesním kováním a hlavní římsu přesahující zvlněný pozdně secesní štít prolomený oválným oknem. Menší oválný balkon s kováním se objevuje i v nároží 1. patra. Chudší dvorní část domu byla pavlačová.
Stavební úpravy probíhaly ještě v roce 1924 (Z. Frič), ve 40. letech vlastnil hotel Ferdinand Pivart, v 60. letech byl objekt označován jako „hotel Národní dům“ a fungoval pod firmou RaJ až do roku 1991. Roku 1998 byl objekt zařazen na seznam nemovitých kulturních památek. V roce 1999 se započalo s kompletní rekonstrukcí budovy na hotel Teatrino, projekt vypracoval architektonický ateliér HEPRO studio, pod vedením architekta Ivana Březiny. Původní prostory byly restaurovány, hotelové pokoje modernizovány a do dvora domu projektant navrhl venkovní točité požární schodiště, které spojuje podlaží od druhého patra výše s terasou.

Autor poslední revize: Marian Pliska