Nájemní dům čp. 829

V roce 1938 vyhotovil architekt Jindřich Řehoř plány na novostavbu funkcionalistického domu čp. 829 v Heřmanově ulici. V Holešovicích tak navázal na již dříve, v letech 1935 a 1936, započatou proměnu a modernizaci zástavby podél západní strany Janovského ulice v bloku mezi ulicemi Šternberkovou a Heřmanovou. Při ní došlo ke zboření nižších, vesměs třípatrových historizujících domů z přelomu 19. a 20. století. Tato proměna pokračovala směrem k západu jak na jižní straně Šternberkovy (dům čp. 446), tak v severní frontě Heřmanovy ulice, kde šestipatrový Řehořův dům přilehl ke staršímu novorenesančnímu objektu čp. 562 (adresa Heřmanova 16), který znatelně převýšil. Architekt – již u svých starších realizací v Holešovicích inklinující k střídmým, od 1. patra výše symetricky komponovaným průčelím (srovnej např. domy čp. 196 ve Veletržní ulici 17 z roku 1934 a čp. 751 v Ovenecké ulici 7 z roku 1936) – v Heřmanově ulici 14 uplatnil důsledně osové uspořádání uliční fasády nejen v patrech, ale i v přízemí. Tam se hlavní vchod do domu ocitl pod centrální okenní osou pětiosého průčelí. Ještě téhož roku se začalo se stavbou. V 60. letech 20. století došlo k rozdělení bytu v 5. patře, na přelomu 20. a 21. století k úpravě obchodního prostoru v západní části přízemí.
Dům zaujal mírně kosodélnou parcelu. Je železobetonové skeletové konstrukce. Nad plochým parterem uličního průčelí, pokrytým pravoúhlou sítí hnědých a červenohnědých obdélných obkladaček dvojího formátu, se zvedá pět pater hlavní části fasády. Nad nimi je ještě odsazené 6. patro překryté plochou střechou. Průčelí o pěti osách obsahuje zavěšený rizalit o třech okenních osách. Postranní osy opět pokrývají hnědočervené obkladačky, zatímco rizalit zvýraznilo pojednání hladkou cementovou, do šeda probarvenou omítkou. Rizalit je přitom jako by sevřen mírně předstupujícími balkony obou bočních os, na něž vedou z bytů čtyřdílná obdélná okna, v nichž vnitřní křídla jsou nahrazena balkonovými dveřmi. Kovová zábradlí balkonů s obdélnými poli vyplněnými drátosklem korespondují s pásovým zábradlím chránícím terasu předloženou ustupujícímu 6. patru. Terasa nasazená nad hnědým obkladem pokrytou korunní římsou nad 5. patrem přitom mírným vyložením ve středu kopíruje půdorys rizalitu. V čele trojosého rizalitu jsou po stranách obdélná čtyřkřídlá okna s pevným poutcem nad dvěma vnitřními křídly, okna v centrální ose jsou jen trojkřídlá s poutcem (a nad ním ventilačním ležatým křidélkem) pouze nad středním okenním křídlem. V parteru je uprostřed obdélný, mírně zapuštěný vchod s dvoukřídlými prosklenými dveřmi, východně od vstupu jsou dvě obdélná čtyřkřídlá okna (jako ve vyšších podlažích s ležatou společnou větrací částí nad oběma vnitřními křídly), západně jsou obdélné výkladce se samostatným vchodem z ulice. Původně zde byla architektem v přední části domu projektována veřejná prádelna s mandlem a kanceláří, která měla být přístupná dalším (třetím) vchodem. Dnes jsou tyto místnosti adaptovány ve scelený obchodní prostor; přičemž zanikl zvláštní vchod v krajní ose. Na hlavní domovní vchod navazuje chodba procházející domem, ve středu dispozice mírně rozšířená, v nádvorní partii ústící na dvouramenné domovní schodiště. V patrech jsou z podest před schodištěm dostupní bytové jednotky s pokoji jak při uličním jižním průčelí, tak na nádvorní straně, kde ovšem menší pokoje doplňují kuchyně. Obslužné místnosti jsou soustředěny do středního příčného „traktu“. Zkosení půdorysu přimělo architekta k asymetrickému řešení nádvorního průčelí. Úzké zapuštěné ose schodiště nad východem do dvora sekunduje v severovýchodním nároží dvojnásobně do hloubky zapuštěná úzká krajní osa s okny kuchyní. Nestejně široké rizality po stranách svislého pásu schodišťových oken perforují obdélná široká okna, směrem k východu se postupně zužující.  

Autor poslední revize: Dalibor Prix