Modernistická stavba s masivně pojatou dekorací navazující na podněty Art deca je charakteristická spojením přízemí s 1. patrem vyznačeným okny s půlkruhovými záklenky. Plány vyhotovili architekt Bohumír Kozák a inženýr, stavitel Otto Máca v roce 1923. V následujícím roce byla dokončená novostavba uvedena do provozu.
Pětipatrový řadový nájemní dům s fasádou s výzdobnými prvky inspirovanými stylem Art deco v architektuře navrhla v roce 1923 dvojice: architekt Bohumír Kozák a inženýr, stavitel Otto Máca, kteří v té době tvořili známou architektonickou a projekční kancelář. Dům se dochoval takřka v původním stavu, pouze v podkroví nízké sedlové střechy dodatečně vznikl obytný prostor otevřený do ulice třemi obdélnými okny v trojici hranolových, poněkud naddimenzovaných vikýřů s polovalbovými stříškami. Uliční průčelí je rozděleno v pět okenních os. V přízemí je hlavní vstup do domu mimo střed v druhé ose od severu. Dochovaly se v něm dvoukřídlé kazetové modernistické dveře s prosklenou horní částí a proskleným nadsvětlíkem. Ostatní obdélná okna v parteru jsou pomocí společných pásů propojena s půlkruhově završenými okny v 1. patře. Mezi oběma řadami oken se uplatnila masivní obdélná pole v čele s dekorativním kruhem, k němuž směřují z obou stran šipkově prolomené geometrické obrazce, jejichž lapidární působivost zvyšuje vrstvení hladké a zdrsnělé omítky. Okna 1. patra mají ve vrcholu hmotné „klenáky“ s půlkruhovým čelem. Ve druhé a čtvrté ose jsou tyto prvky vytaženy do prostoru a tvoří iluzivní konzoly podepírající dva předsazené rizality se zaoblenými nárožími sahající od 2. po 4. patro. Na svých rovných vrcholech nesou mělké balkony přístupné z bytů v 5. patře. Okna v 2. až 5. patře jsou obdélná, se stylizovanými kanelovanými „závěsy“ a opět půlválcovými prvky uprostřed pod parapetními římsami. Fasáda je horizontálně předělena dvěma nápadnými římsami. První se nachází nad 1. patrem, je mohutnější a opatřená hranolovými nepravými konzolami, horní jednoduchá, desková římsa odděluje 4. patro od nejvyššího podlaží, které je nižší a jehož průčelí není zdobeno, pouze otevřeno obdélnými okny v plochých šambránách.
Dům je dispozičně tvořen hloubkovým pětitraktem; jednotlivé byty mají pokoje při uličním průčelí, kuchyně v zadní části a provozní místnosti s koupelnami ve střední pasáži. Z chodby za hlavním vstupem je veden zalomený přístup na podestu ke schodišti ve středním traktu při dvorní straně. Stavba je podsklepená.
Autor poslední revize Dalibor Prix
-
Prameny:
-
- Stavební archiv ÚMČ Prahy 7
-
Zdroje a literatura:
-
- Zdeněk Lukeš – Jan E. Svoboda, Praha 7 – 100 let moderní architektury 1885–1985. Praha: 1985, s. 23.
- Rostislav Švácha, Od moderny k funkcionalismu. Proměny pražské architektury první poloviny dvacátého století. Praha: 1994, s. 539.
- Pavel Vlček (ed.), Umělecké památky Prahy. Velká Praha. A/L. Praha: 2012, s. 497, autor hesla Pavel Vlček.
- Pavel Vlček – Pavel Zahradník et al. Encyklopedie architektů, stavitelů, zedníků a kameníků v Čechách. Praha: 2023, s. 454–455, autoři hesla Pavel Vlček – Jiří Hilmera – Pavel Zahradník.
-
Název:
Nájemní dům čp. 1004 -
1922–1923:
Projekt a realizace -
Kód:
PRAHA-7-H-1004 -
Typ: