Továrna na vodoměry Adolfa R. Pleskota

Mechanik Adolf R. Pleskot z Kouřimi založil v Praze v roce 1884 menší továrnu, spíše dílnu, na výrobu plynového a vodovodního potrubí a souvisejících instalatérských potřeb v Hybernské ulici čp. 1674/II na Novém Městě pražském (na adrese Hybernská 42). Od roku 1887 se ve větším měřítku rozeběhla i výroba vodoměrů značky Bíma a Pleskot. Úspěch firmy vedl roku 1892 k uzavření výhradní smlouvy s královským hlavním městem Prahou na dodávky vodoměrných zařízení v Praze. Protože novoměstský areál neskýtal perspektivu, v roce 1910 Adolf Pleskot získal pozemek s domem čp. 1052/VII v Holešovicích, v severním sousedství areálu pražských jatek. Obytný dům v nárožní poloze na křížení ulic Jateční a Komunardů, ale odsazený na východní straně od hrany ulice, byl novostavbou s decentním secesním dekorem, kterou v roce 1910 vystavěl holešovický stavitel Josef Vaňha podle vlastního projektu. V něm se odrážela tehdejší Vaňhova záliba v kombinaci ploch režného cihlového zdiva s omítanými pasážemi a aplikace rozmanitých historizujících reminiscencí, včetně např. v profilování okenních otvorů pseudogotického charakteru, doplněných formálně vytříbeným, třebaže spíše skromnějším secesním ornamentem, jak je to patrné např. na domě čp. 958/VII (U Uranie 8), kde si stavitel o tři léta dříve zřídil projekční a stavební kancelář. Továrník Pleskot se dohodl s Josefem Vaňhou, že pro výrobní potřeby navrhne a vystaví také dílenské pětiosé křídlo podél Jateční ulice, vjezdovou bránu do továrního dvora a kolmé patrové výrobní křídlo, které po dostavbě v roce 1912 obdrželo samostatné čp. 1530/VII. Ve dvoře severně od domu čp. 1052/VII pak vyrostla kotelna s vysokým válcovým cihlovým komínem na osmiboké podnoži, v horní části dodatečně nadstavěným. Ještě v roce 1912 podnikatel Pleskot koupil od sousedící chemické továrny severně položenou parcelu přiléhající na východě k Rohanově ulici (dnes Komunardů). Protože osvědčený stavitel Vaňha v únoru 1913 předčasně zesnul, výstavba dalšího patrového skladiště v severozápadní části areálu byla po určitém odkladu objednána u zednického mistra Františka Cholenského. Jelikož nové dílny přiléhaly k Vaňhově partii provedené v kombinaci režného cihelného a omítané zdiva, použité stavební technice se přizpůsobila i novější část z roku 1915. Podobně tomu nakonec bylo i u vnějšího pláště slévárenské haly, kterou (s čp. 1529/VII) na severovýchodní hranici areálu v roce 1926 navrhl stavitel Josef Vajshajtl a jejíž železobetonovou konstrukci provedla specializovaná firma Josef Černý a spol. Za slévárnou vyplnila prostor směrem ke staršímu skladu z roku 1915 další hala, rovněž se železobetonovou konstrukcí, kterou roku 1930 rozšířilo přízemní křídlo navržené stavitelem Antonínem Řehákem. Podle Řehákova plánu bylo také v roce 1932 do haly vetknuto horizontální předělení a pomocí tohoto železobetonového stropu bylo vytvořeno dodnes funkční dvoupodlažní řešení. Po smrti zakladatele v roce 1933 továrna v Holešovicích působila i nadále až do roku 1949, kdy byla znárodněna a využita jako působiště Výzkumného ústavu hutnictví železa. Na sklonku 90. let 20. století chátrající areál, v němž v omezeném rozsahu působila např. truhlářská dílna, v restituci získal architekt Josef Pleskot, v letech 1999–2000 jej pietně rekonstruoval, v interiérech modernizoval a do objektu čp. 1529/VII umístil sídlo architektonického ateliéru AP. V roce 2002 areál zasáhly povodně, škody však byly poměrně rychle napraveny.
Soubor objektů různorodého vzezření, objemů, původu i prvotního poslání, opatřený třemi popisnými čísly, spojuje převažující užití vnějších plášťů budov v kombinaci omítaného a režného cihlového zdiva. Nejstarší zachovanou budovou je Vaňhův, původně obytný patrový dům čp. 1052/VII s téměř čtvercovým půdorysem, reprezentativním průčelím obrácený do Jateční ulice. Tato jižní (přední) polovina domu je mírně rizalitově rozšířena. Od Rohanovy či Rohanské ulice (od roku 1952 Komunardů) je stavba oddělena úzkým pruhem pozemku (prostor je dnes vydlážděn, nejedná se tedy explicitně řečeno o „předzahrádku“). Ten je ohraničen historickým plotem s podezdívkou a mezi sloupky z červených cihel vloženými kovanými obdélnými poli, při severovýchodním nároží domu přerušeném pilířovou vjezdovou bránou a brankou pro pěší, protože vstup do domu, chybějící v hlavním jižním průčelí, je veden od severu ze dvora. Podsklepená stavba se tyčí nad suterénem sekundárně adaptovaným k obytným účelům a s protaženými okny v omítaném soklu. Zvýšené přízemí od patra – obojí má základní plochu provedenou z režných cihel – odděluje profilovaná kordonová římsa. Hmotu jižní uličního průčelí o šesti oknech v každé etáži po stranách svírají dva mělké rizality, v nichž jsou obdélná okna sloučena do dvojic. Rizality přesahují korunní římsu zalamovanými štíty, vždy s trojicí menších oken přisvětlujících podkrovní světničky pod vysokou, mansardově utvářenou střechou. Ta dnes halí rozsáhlé novodobé podstřešní obytné prostory, které zvětšily užitnou kapacitu objektu na přelomu 20. a 21. století, osvětlené střešními okny. Motiv polygonálních štítů, ale tvarově zjednodušených, prolomených kruhovými okénky, se opakuje na rizalitech bočních, pouze dvouosých fasád. Dvornímu průčelí v ose dominuje rizalit s obdélným domovním vchodem a schodištěm propojujícím jednotlivá podlaží. Decentní štukový rostlinný dekor na fasádách odpovídá výstavbě domu v roce 1910.
Při jižní hraně areálu bylo k domu čp. 1052/VII přistavěno obdélné dílenské křídlo, rovněž od Josefa Vaňhy, se zvýšeným přízemím a naopak nízkým patrem, kryté plochou střechou. Pětiosé uliční průčelí je v první a ve čtvrté ose (od západu) přístupné obdélnými vchody s dvoukřídlými dveřmi a nadsvětlíky. V západním vstupu se dochovaly kazetové dveře, dveřní křídla druhého vchodu jsou nová. Fasádu s omítaným soklem vytaženým do poloviny výšky obdélných oken v přízemí a uzavřeným pásovou římsou svisle člení pětice omítaných pásů, mezi nimiž zůstala lehce vpadlá pole režného cihlového zdiva, která přecházejí i přes nároží.
Na západě s dílnou sousedí vjezdová tovární brána, cihlová, pilířová, dnes uzavřená dvoukřídlými kovovými novodobými vraty, vizuálně přizpůsobenými charakteru areálu. Z původní brány zůstal zachován jen východní pilíř, zatímco západní je novodobou replikou. Západní hranu areálu uzavírá patrové výrobní křídlo z roku 1912. Josef Vaňha je navrhl opět se základními plochami z režných cihel skládaných v převažující křížové vazbě a s omítanými detaily nad vysokým soklem, podobně jako u provozní stavby východně od brány sahajícím do poloviny výšky obdélných oken přízemí. Krátká uliční fasáda je trojosá. Levá osa, s obdélným vchodem v podobě mělkého rizalitu předstupuje do ulice. Trojkřídlá okna v patře zdobí rozšířené, profilované, omítané šambrány. Nádvorní průčelí budovy se čtvercovým půdorysem je v patře dvouosé. Stavbu chrání plochá střecha, upravená v terasu ohraničenou novodobým železným tyčovým zábradlím. Na severu se k ní přimyká zalomené křídlo, které částečně pohltilo komín kotelny. Je už dílem Františka Cholenského z roku 1915, v principu výsledkem architektonické střídmé moderny na rozdíl od Vaňhovy secesně-historizující produkce, s níž je pojí pouze užívání základních ploch z režných cihel a omítaných šambrán vchodů, oken a vodorovných pásů předělujících patro v úrovni oken. Stavba má plochou střechu, nad západním křídlem opět druhotně využitou jako terasu. Dodatečně, po roce 1926, byl na východní čelo kotelny doplněn (kolem roku 2000 obnovený) nápis: ZALOŽENO r. 1884.
Pokračování tohoto sdělení se nachází na východním průčelí objektů, které na pozemcích byly vystavěny v letech 1926–1927 podle projektu Josefa Vajshajtla. Tato dostavba (čp. 1529/VII) totiž obrátila dosud jižní orientaci areálu k východu, když do Rohanovy ulice byla směřována druhá vjezdová brána v doplněném oplocení i vstup do nové budovy. Nápis z čela bývalé kotelny tady doplňuje na atice křídla v pozadí dvora mezi čp. 1052/VII a 1529/VII text: PRVNÍ ČESKÁ TOVÁRNA NA VODOMĚRY. Postupně dostavovaná budova čp. 1529/VII má elegantní železobetonovou konstrukci dobře čitelnou a přiznanou pouze v interiéru. Vnější plášť, připodobněný Cholenského moderně, určuje kombinace režných cihlových ploch s omítanými šambránami obdélných oken, vjezdů a opět v patře s horizontálním pásem v úrovni horní čtvrtiny oken. Východní čelo patrového objektu nejblíže k okraji dnešní ulice Komunardů je trojdílné, s širokým obdélným vchodem s kovovými prosklenými dveřmi uprostřed přízemí. V napraží se v obdélném poli uplatňuje logo Pleskotova ateliéru: AP. Protože je přízemí vyšší než patro, okna vyplněná průmyslovým rastrem kovových rámů s T-profily po stranách vstupu jsou obdélná, postavená na výšku. V nižším patře jsou nad nimi okna čtvercová, zatímco centrální okno, šířkou odpovídající vchodu pod ním, je ležatě obdélné. Jeden z prvních zdařilých dokladů polistopadové konverze průmyslových staveb je dodnes příkladnou ukázkou citlivého přístupu k architektonickému dědictví Holešovic.

Autor poslední revize: Dalibor Prix