Nájemní dům čp. 1084

Motocykloví nadšenci a podnikatelé Vladimír Štěpař a Bohuslav Hanák zřejmě už v roce 1923 založili podnik zaměřený na dovoz anglických motocyklů značek Quadrant, Levis a Scott a od roku 1926 zvláště značky Ariel do Československa a jejich prodej. Úspěšná firma zprvu působila na adrese U Kapličky 10 v Praze VII, ale v roce 1930 zakoupila starší řadový dům ve Schnirchově ulici v Holešovicích z počátku 20. století a své sídlo přesunula do něj. Ve dvoře byla zřízena výdejna prodaných motocyklů a v přízemní servisní dílna, v přízemí domu se rozložily kanceláře. Dům však záhy přestal uspokojovat nároky progresivně smýšlejícího Bohuslava Hanáka, nadšeného přívržence tehdy moderní funkcionalistické architektury. Hanák si oblíbil původem slovenského, ani ne třicetiletého architekta Eugena Rosenberga (* 24. února 1907 v Topoľčanech), praktikanta v ateliéru Le Corbusiera a žáka Josefa Gočára, jenž se v roce 1934 přesunul do Prahy a otevřel architektonickou kancelář. Bohuslav Hanák jej brzy angažoval na stavbách několika funkcionalistických domů, které v Praze vlastnil. Celkovou přestavbu, přesněji novostavbu domu čp. 1084 ve Schnirchově ulici na místě demolovaného objektu Rosenberg vyprojektoval v lednu 1937. Výstavba byla zahájena ještě téhož roku. Souběžně byly nově vystavěny i dílny a sklady ve dvoře. Dům se dochoval bez větších změn. V roce 2017 byla na průčelí doplněna kovová pamětní deska s nápisem: ZDE SÍDLILA FIRMA ŠTĚPAŘ, HANÁK A SPOL. / DOVOZCE ANGLICKÝCH MOTOCYKLŮ ARIEL / V LETECH 1927–1948 DOVEZLA DO ČSR / PŘES 5000 STROJŮ, Z NICHŽ DODNES MNOHO JEZDÍ / L.P. 2017 ČESKÝ ARIEL CLUB.
Pětipatrový podsklepený funkcionalistický dům na obdélném, hloubkově orientovaném půdorysu se uličním průčelím obrací k východu. Železobetonová skeletová konstrukce s výplňovým zdivem z tvárnic Tebet má hlavní fasádu čtyřosou, komponovanou převážně symetricky. Jen v parteru, odlišeném světlým keramickým obkladem z drobnějších, výrazně obdélných obkladaček sestavených v pravoúhlém rastru, bylo z funkčních důvodů zvoleno asymetrické řešení s čtvercovým průjezdem do dvora v krajní (jižní) ose, v němž jsou hluboce zapuštěná kovová prosklená dvoukřídlá vrata. Každé křídlo je děleno ve tři pole, svisle propojená dekorativní trojicí svislých pásků uprostřed s kruhovým medailonem s vepsanou literou A, odkazující na značku prodávaných motocyklů (Ariel). Ve středu překladu je spuštěna trojboká původní kovová schránka s orientačním číslem domu (29). Zbývající část parteru perforují velká šestitabulková okna; krajní okno při severním konci průčelí je užší. Výše v rozsahu 1. až 5. patra obě střední osy zaujímá zavěšený předsazený rizalit s pásovými, celkem desetikřídlými okny. Postranní osy jsou po stranách rizalitu prolomeny hlubokými výklenky s francouzskými okny, kterým jsou předloženy nevelké balkony. Jejich čela ale nedosahují líce rizalitu. Balkony chrání kovová zábradlí s nepravým drátěným výpletem vzniklým z prostřihávaného plechu. Nad korunou zdiva (korunní římsa chybí) je nízká sedlová střecha s hřebenem souběžným s uliční čárou v šíři rizalitu proložena půdní vestavbou (6. patrem) s dvojicí obdélných oken v čele a předsazenou úzkou terasou. Shodná kompozice byla použita i na nádvorním průčelí.
V přízemí vede z průjezdu v jeho severním boku vstup do domu směřující do vestibulu, z něhož byly dostupné prodejní místnosti (v plánech označeny jako Výstava) a uprostřed dispozice visuté schodiště s jednostranně kotvenými podestami. Na schodišti obloženém světlým leštěným kamenem se dochovaly prosklené výplně zábradlí a podlahy částečně ze skleněných dlaždic (Verlith). Osvětlení schodišťového prostoru zajišťovala prosklená stěna v ústí domovní chodby a původně shora prosklená výtahová šachta obložená obkladačkami, jež měly odrážet denní nebo umělé světlo. Jednopokojové byty s dálkovým vytápěním byly symetricky seskupeny po čtyřech v každém patře. Komfort nájemníků zvyšovaly např. rozvody teplé vody, elektrické sporáky nebo odpadové šachty.

Autor poslední revize: Dalibor Prix