Pavel Janák

Významný český architekt, designer, teoretik a pedagog. Na Českém vysokém učení technickém v Praze a začal studovat pozemní stavitelství a architekturu u profesora Josefa Schulze. Souběžně docházel na pražskou Německou vysokou školu technickou k profesoru Josefu Zítkovi. Jako student třetího ročníku se zapojil do soutěže o úpravu Staroměstské radnice. V letech 1906 a 1907 studoval Akademii výtvarných umění ve Vídni u jednoho ze zakladatelů moderní architektury Otto Wagnera, jímž byla jeho pozdější práce velmi ovlivněna. Již během studia podnikal cesty do Drážďan, Mnichova, Norimberku a absolvoval i cestu do Itálie. V letech 1907– 1908 pracoval se svým přítelem Josefem Gočárem u Jana Kotěry, tehdejšího učitele na Uměleckoprůmyslové škole v Praze. V první fázi svého tvůrčího období byl ovlivněn českou modernou počátku 20. století. Později tento směr kritizoval, zejména ve stati "Od moderní architektury k architektuře" uveřejněné v roce 1909 v časopisu Styl. O rok později vydal v časopisu Umělecký měsíčník text "Hranol a pyramida" věnovaný teoretickým základům nového směru, který se inspiroval zejména Picassovou kubistickou tvorbou, ale i českými vzory, například pozdní a barokní gotikou. V roce 1911 se stal spoluzakladatelem Skupiny výtvarných umělců. S Josefem Gočárem založil v roce 1912 podnik Pražské umělecké dílny na výrobu uměleckořemeslných předmětů v duchu tehdejšího kubismu. První Janákovou realizací v kubistickém slohu byl Jakubcův dům v Jičíně (M. Koněva čp. 157). Kubistický sloh pak uplatňoval zejména na průčelích starších domů, známá je jeho úprava barokního průčelí Fárova domu na náměstí v Pelhřimově (Masarykovo náměstí čp. 13). Po první světové válce začal navrhovat stavby v národním slohu. Tento specifický architektonický styl uplatnil například při stavbě krematoria v Pardubicích (Pod Břízkami čp. 990) nebo na fasádě Paláce Adria (Národní čp. 36) v Praze. Ve dvacátých letech 20. století se podílel na urbanistickém rozvoji Prahy. Byl autorem návrhu zástavby Pankráce, urbanistickou koncepci vytvořil i pro Letnou nebo pro nově vznikající kolonii na Babě. V projektu své vily (Nad Paťankou čp. 1785) se přihlásil k funkcionalistickému stylu, který plně rozvinul při tvorbě průčelí a dispozice hotelu Juliš (Václavské náměstí čp. 782). Od poloviny třicátých let 20. století se zaměřil zejména na obnovu památek a stal se architektem Pražského hradu. V tomto směru patří mezi jeho nejznámější realizace úpravy Černínského paláce (Loretánské náměstí čp. 101) a Staroměstské radnice.